Jan Kasl rezignoval minulou středu na funkci pražského primátora a zároveň opustil ODS, jejímž byl jedenáct let členem. "Je fér odejít, když setrvat nemá smysl," řekl trochu pateticky čtvrtečnímu Právu a pokračoval: "Dovolím si tvrdit, že mám jistý kredit, alespoň u Pražanů. Těm druhým se to hodilo, byl jsem výborný štít a pláštík. Pomáhal jsem jim tak legalizovat jejich jednání. Nakonec to, že mě uháněl pan předseda Klaus i o víkendu, abych se objevil na tribuně, abych ho podpořil, o něčem svědčí." Ano, ještě před čtrnácti dny pomáhal Jan Kasl předsedovi ODS mítinkem na Václavském náměstí zahajovat "horkou" část volební kampaně. Nyní byl tímtéž Václavem Klausem veřejně ocejchován na člověka, jenž lidsky selhal, dopustil se zbabělého, nečestného a politicky vychytralého kroku. To vše prý primátor učinil jako politické gesto, tedy bez věcných důvodů či dokonce ohledů na fungování Prahy. Podle Klause šlo v provedení Jana Kasla a jeho "našeptavačů" o dlouho připravovaný příběh "nápadně podobný tomu, který z minulosti dobře známe". I my rozumíme: Pět let starý "sarajevský syndrom" je v ODS stále živý, takže si lze jen obtížně představit upřímnou povolební spolupráci ODS s Ivanem Pilipem, Hanou Marvanovou a dalšími "sarajevskými zrádci" z dnešní US-DEU, byť takovou možnost nejen Václav Klaus opakovaně nevyloučil. Vraťme se však k "případu Kasl". Po Jaroslavu Kořánovi (OF), Milanu Kondrovi (ODS) a Janu Koukalovi (ODS) se stal na podzim 1998 čtvrtým polistopadovým pražským primátorem proto, že kvůli "velké" radniční koalici s ČSSD bylo třeba nabídnout méně známou a nezkompromitovanou tvář, působící slušným dojmem. I když zastupitelé ODS měli mezi sebou na výběr onačejší "koně", vedení strany čili Václav Klaus se tehdy přimluvil za "řadového" zastupitele, architekta Jana Kasla. Klaus i později primátora ještě přinejmenším dvakrát podržel, když se ho zastupitelé ODS se svými přáteli z opozice pokusili svrhnout, leč letos na jaře ho už předseda ODS pustil k vodě, když Kasla označil za "černého pasažéra", který se s ODS pouze veze. Kasl se opravdu v ODS vyjímal téměř jako pěst na oko. Kriticky se vyjadřoval k "opoziční smlouvě", nikdy se nechoval nezdvořile k prezidentovi, nežongloval "národními zájmy" a téměř horlil pro naše brzké přijetí do Evropské unie. Už to si leckdo v této straně mohl vyložit jako nedostatek primátorovy loajality. Ten deficit měl ale ještě bolavější podobu: Koukalův nástupce se rozhodl otevřít dveře magistrátu občanům, zpřístupnit jim jeho agendu, nechat lidem zpětně nahlédnout třeba i do výběrových řízení na lukrativní zakázky pro město. Navíc Kasl neměl pochopení pro klientelistickou praxi spočívající například v tom, že zastupitelům včetně těch opozičních je třeba tolerovat posedávání na židlích v představenstvech a dozorčích radách společností, v nichž má město vliv a jež takové posedávání náležitě ocení. Ačkoli si primátor široko daleko získal pověst pracovitého, koncepčního a rovného chlapa, nepřekvapí, že se znelíbil části magistrátního úřednictva a většině radních a zastupitelů, na prvním místě možná těch z ODS. Proč právě těch? Koncem roku 1999 totiž Kasl těsně prohrál s Janem Bürgermeistrem souboj o nástupnictví po Janu Koukalovi v čele pražské organizace strany, jež mu posléze nejen znemožnila kandidovat na jednoho z místopředsedů ODS (ještě před nominační konferencí byl ve stranické tiskovině označen za oficiálního kandidáta Prahy Jan Zahradil), ale prostřednictvím většiny zastupitelů ODS mu systematicky podrážela nohy na pražské radnici. Zejména primátorovy stále napjatější vztahy s Janem Bürgermeistrem, šéfem celopražské ódéesky a starostou Prahy 1, signalizovalo prohlubující se Kaslovu politickou izolaci. Protože v Praze coby v hlavním městě se politika a velké peníze měly vždy tendenci proplétat a jen idealistický naivka mohl chtít ten uzel rozplést, musel to být Jan Kasl, jehož politická kariéra v jeho dusivém sevření prozatím skončila. Nemohl to pochopitelně být Václav Klaus, neboť pragmatický matador nevleze do oprátky, má-li na výběr únik za paravan vlastní strany. Sečteno a podtrženo - být primátorem Prahy bez politické podpory vlastní strany, to samozřejmě nelze, v tom mají ti kolegové komentátoři, kteří takto Jana Kasla dodatečně poučili, pravdu. Nelze to do doby, dokud starosty a primátory v České republice tak jako třeba na Slovensku nebudou volit občané přímo. Kdo ví, třeba by si většina Pražanů, kdyby to bylo na nich a ne na zastupitelích, vybrala letos na podzim za primátora opět Jana Kasla. Václav Klaus by jim ho asi nedoporučil, ale třeba by stačil pocit, že staronový primátor je prostě slušný člověk.