Až překvapivě často se na standardních gramodeskách objevovaly scénky, v nichž různí známí i méně známí imitátoři napodobovali a parodovali dobové "mediální hvězdy". Ve většině případů byl ovšem daný oblíbený herec, komik či zpěvák imitován dost neuměle, ale někdy se najdou i velice zdařilé nahrávky, u nichž posluchač dokáže jen velice obtížně určit, kdo na něj z gramodesky vlastně hovoří.

Vůbec nejčastěji byl různými imitátory napodobován svérázný slovní projev Vlasty Buriana, označovaného již od počátku dvacátých let za krále našich komiků. Již v roce 1923 vyšla na gramodesce značky Omega ("Mezinárodní deska Podmokly-Berlín") scénka nevalného obsahu i formy s názvem Kabaret, kde se Vlastu Buriana pokoušejí dost neuměle napodobovat jistí bratři Frankové (...velectění savci, přišel jsem vám něco zapět - eé zašest - né, zapět, zazpívat...). Pokud by ovšem své posluchače předem neinformovali, koho že to vlastně parodují, nikdo by Buriana v jejich výstupu ani nehledal, ani nepoznal.

Jen o něco lépe dopadl "mistr Vlastimil Burian" na gramodesce značky Parlophon z roku 1931 v podání herce a režiséra Josefa Rovenského. Tomu se na snímku s názvem Imitátor herců podařilo napodobit spíše obsah Burianových pověstných "balad rozkoše a smrti" než jeho hlas.

Nejznámějším a nejlepším dobovým imitátorem Vlasty Buriana nepochybně byl kabaretiér Ferry Víšek, kterého Burian dokonce na čas angažoval do svého divadla. Na gramodesky značky Columbia natočil Víšek na motivy Burianova repertoáru vlastní zdařilé výstupy Ve škole, Balada strašlivá a Polní maršálek a na úspěšnou postavu účetního revidenta Popelce Hadimršky z Burianova filmu To neznáte Hadimršku navázal jeho dalšími dobrodružstvími ve scénce s názvem Hadimrška v civilu. Ve stejné době - kolem roku 1932 - ještě natočila firma Ultraphon dvoudílné pásmo Letem kabaretem, kde Víšek po krátkém úvodu (...prosím vás, človíčku, jdu tady dobře do gramofonu? - Až se zeptáte slušně, tak vám odpovím! - Che, che, che, to rači zabloudím...) vypráví dokonalým Burianovým hlasem i stylem povedenou anekdotu.

Gramofonová firma Esta natočila v roce 1940 čtyřdílné pásmo s názvem Poznáváte svého miláčka?, kde nás pražskými operetními divadly a kabarety provádí imitátor Karel Matějček. Na jedné straně gramodesky tento kabaretní umělec - až do osmdesátých let minulého století ozdoba různých estrádních vystoupení a rozhlasových i televizních pořadů - zdařile imituje také Vlastu Buriana. S použitím motivů z Erbenových básní Svatební košile ("čili Košilanda planda") Polednice ("Poledňuška") a dalších Matějček spřádá typický burianovský nesmysl, do něhož nakonec zaplete mimo jiné i Maryčku Magdonovou. Ocitujme alespoň úryvky: ...U lavice dítě stálo, z hrdla křičelo - to dítě - ty cikáne, kdyby si chvilku držel tu papulu. Poslechni, ty dítě, ještě mi tam stojíš, u tý lavice? Che, tě praštím, to budeš vidět, ty mizero jeden. Tomane, zapřáhni, volá sestra na braťušu - ale okamžitě, okamžitě... Táta rdousí polednici, máma ždímá sestřenici - dyť to není, lidi, možný, co sem to nakecal. Lesní panna se jaksi probudila, páč Prokop strašně chrápal, vona to pochopitelně nemohla vydržet, že jo, taky se nemůžeme divit, konečně. Svatební košile, kde seš? Pocem! Vrať se, vyper se, ty košilando plando.

Ve svém výstupu z roku 1944 s názvem Autogram (na hudbu Eduarda Ingriše) paroduje Vlastu Buriana - mezi řadou dalších osobností divadelního světa třicátých let - hlasem šlapajícím si na jazyk také komik Jára Kohout (...hleděli vždy na mě z vršku, když jsem hrával Hadimršku - teď mě stihne jenom chvála, neboť hraju principála. Proto ať se každý třese, mou hru Hajný usnul v lese v Národním chci hrát, a basta - podepsán: Burian Vlasta...).

Určitou záhadu představuje v řadě burianovských parodií gramodeska značky Kalliope z roku 1930, na níž dokonalým Burianovým hlasem a stylem přednáší scénky Koktavý profesor a Moderní žák (zmíněný pan profesor ovšem vůbec nekoktá a onen moderní žák má osvědčené jméno Kolčava) anonymní interpret označený na etiketě této desky pouze jako "Známý pražský komik": Pročpak jdeš tak pozdě dneska do školy, co? - Prosím, vašnosti, já jsem se nemohl obout. - No, a proč ses nemohl obout, co? - Prosím, já jsem měl kotě v botě. - No, a pročpak sis to kotě nevyndal, člověče? - Prosím, vašnosti, vono bylo chcíplé. - Ty bambulo, sedni si, nebo tě plácnu... Matriční čísla těchto i sousedních snímků na téže značce obsahují pouze nahrávky Jindřicha Lázničky - o tom ovšem není známo, že by někdy ve své kariéře herce a zpěváka Vlastu Buriana imitoval. Nevěděl by snad něco o okolnostech vzniku těchto snímků některý pamětník z řad našich čtenářů?

Pro úplnost ještě uveďme, že mimiku Vlasty Buriana se pokoušela parodovat i žena: v roce 1938 předváděla ve filmu Slečna matinka několik neumělých burianovských kreací herečka Věra Ferbasová.

Králi českých komiků byla věnovaná také dvě hudební díla: hned na třech značkách gramodesek - Ultraphon, Homocord a Parlophon - vyšel pochod J. Řehoře Vlasta Burian a v podání "Hudby stráže svobody" vydal Ultraphon ještě Glasspieglův pochod Král komiků.

O imitátorech dalších českých herců a zpěváků z doby před více než šedesáti lety si budeme vyprávět zase příští týden.

GABRIEL GÖSSEL