Úterý 11. 6. 2002 Český rozhlas 2 - PRAHA - 0.04 hodin

Prof. Mareš se narodil v roce 1922 a je spjat s Benešovem. Jako mladík se zúčastnil Květnového povstání v roce 1945, a to velice významně. V Benešově byl znám také jako varhaník a ornitolog. Všechno, co dělal, dělal s plným nasazením. Ale především od neuvěřitelně mladého věku ho zaujaly slovanské jazyky, slovanská kultura, hlavně v nejstarších zjistitelných epochách. To znamená v době, kdy se vytvořila vzdělanost této skupiny lidstva. Mareš vystudoval pražskou filozofickou fakultu, ale protože byl znám jako přesvědčený věřící člověk, neměl možnost jít do školské služby, nikdy se nedostal na Karlovu univerzitu jako přednášející, a když, tak vždy jen jako exsternista na kratičkou dobu. Živil se ve Slovanském ústavu, kde byl jednou z duší a hybatelů obrovského díla, které se nazývá Staroslověnský slovník. Jde o jeden z největších úspěchů české vědy ve 20. století.

Koncem šedesátých let pozvali Mareše k přednáškám na vídeňské univerzitě. A protože příslušné úřady se ho rády zbavily, daly mu souhlas. Po roce 1968 si Mareš pobyt ve Vídni prodlužoval a vždycky o to naši vládu žádal přímo rakouský prezident nebo kancléř. Každý řádný profesor vídeňské univerzity je totiž automaticky rakouským občanem...

Vídeň žádala o Mareše vždy s tím, že je pýchou jejich univerzity a je pro ni nepostradatelný. Tato tragikomická hra pokračovala až do roku 1989, kdy se profesor Mareš vrátil domů. František Václav Mareš dosáhl toho, že Vídeň se znovu stala centrem světové slavistiky. Dostávalo se mu mnoha poct, ale především mohl intenzivně pracovat, i když na našem Staroslověnském slovníku v podstatě ilegálně. Výsledkem však je - jak říká v Meteoru prof. Stich, že naše slavistika je dnes ve stadiu, které nelze pokládat za něco, na co bychom mohli být příliš pyšní...