24
vychází 3. 6. 2002

Tipy
Českého
rozhlasu

Lyra pro Karla VI.

Z díla Antonia Vivaldiho jsou asi nejoblíbenější jeho instrumentální koncerty, jichž napsal neuvěřitelného půl tisíce. Osvědčuje v nich jiskřivě bohatou melodickou invenci, obrovský smysl pro nejrůznější kombinace nástrojových barev a spoustu nápadů v rámci koncertantní formy. A tak si už méně uvědomujeme, že Vivaldi napsal i mnoho oper, které se hrály v celé řadě evropských měst, a také spoustu dalších vokálních skladeb duchovních i světských. Nejnovější muzikologické výzkumy v tomto směru tak stále více potvrzují, že rozsahem i významem svého díla se Vivaldi může směle řadit k takovým velikánům barokní hudby, jako byli Bach a Händel. Nicméně v dnešním a následujícím pořadu Musica antiqua zaměříme pozornost na Vivaldiho instrumentální tvorbu. Vyslechneme soubornou nahrávku dvanácti koncertů op. 9, které vyšly tiskem roku 1727 v Amsterodamu s věnováním rakouskému císaři Karlu VI. Ten v následujícím roce navštívil Itálii a často zval duchaplného abbé k dlouhým hovorům o hudbě. Obdaroval ho značnou peněžní částkou, zlatou medailí a řetězem a také ho pasoval na rytíře. Nám se po dva čtvrteční večery dostane opravdu nevšedního hudebního zážitku: pod nahrávkou cyklu koncertů, jemuž dal Vivaldi název La Cetra (Lyra), není totiž podepsaný nikdo významnější než anglický hráč na barokní housle Simone Standage. Zvuk jeho nástroje (Antonio Mariani, 1650) je stejně mnohobarevný jako Vivaldiho hudba: jásavý, svítivý i průrazný v temperamentních částech a jemný, až nostalgický ve volných větách. Známku nejvyšší kvality nutno ovšem přisoudit i doprovázejícímu souboru - je jím Akademie staré hudby vedená Christopherem Hogwoodem.

JARMILA NOVOTNÁ