Sudetští Němci jsou zase aktuálním hitem. Říkám si, co by se asi stalo, kdyby po válce k odsunu sudetských Němců nedošlo. Ti, co aktivně ubližovali, by byli potrestáni, u ostatních by se pravděpodobně dostavilo špatné svědomí a pocit viny, jako tomu bylo u ostatních Němců. Takovými pocity motivovaní lidé jsou často aktivnějšími zastánci demokracie, svobody a lidských práv než ti, kteří čertu ruku nepodali. Vždyť poražené a provinilé Německo je posledních padesát let baštou demokracie, prosperity a pro mnohé z nás zemí zaslíbenou. Domnívám se, že by i sudetští Němci v naší republice mohli hrát obdobnou roli. Podobně jako mnozí naši komunisté, když se ve své víře zklamali, byli odvážnými bojovníky za demokratické polidštění režimu. A naše pohraničí by mohlo vzkvétat díky milionům schopných, pilných a pracovitých lidí. Ti zatím už půl století budují blahobytné Německo! Takové by to mohlo být, kdybychom uměli odpouštět a kdyby rozhodování politiků bývalo bylo moudré a myslelo na budoucnost skutečně v našem národním zájmu.

Vyrůstal jsem v českoněmeckém pohraničí. Sudetští Němci přirozeně patřili do obrazu mého každodenního života. Byli jako Češi, hodní i zlí, chytří i hloupí. Ti zlí a hloupí, ale i mnozí hodní a chytří dali sluchu hlasům populistů, kteří jim ve jménu národních a rasových zájmů slibovali modré z nebe. Zhoubné ideologie, jako fašismus a komunismus, jsou strašlivé infekční choroby, kterými může onemocnět neuvěřitelně velká část populace. Zdá se mi moudřejší, i když asi obtížnější, takové nemocné léčit než stěhovat jinam. My bychom, kdyby odsuny nemocných byly běžnou terapií, taky už museli bručet někde na Sibiři. Takové nemoci léčí čas a trpce krutá zkušenost. Konečně, na světě je tolik prosperujících a sympatických zemí, jejichž velká část žijícího obyvatelstva patří k vyléčeným. Mimo Německa je to třeba Itálie, Španělsko, Portugalsko, Japonsko, relativně úspěšně probíhá léčba u nás, jakož i v Rusku a ostatních východoevropských zemích.

Političtí populisté v rouškách obránců našich národních zájmů slibují i dnes mnohé, jen ne to moudré. Tím je, podle mého soudu, umění zhoubným infekcím předcházet: sloužit všem a nejen sobě a své partaji, neoslovovat v lidech pudy a vášně, ale zdravý rozum, vést se sousedy klidný, trpělivý dialog, vyhýbat se nesmyslným konfrontacím, a tak hájit naše skutečné národní i lidské zájmy.

Leč, běda nám, moudrých politiků je jako šafránu.