Vděčným námětem scének natáčených imitátory a napodobovateli různých kvalit často býval i typický způsob přednesu - či spíše halekání - Karla Hašlera. Poprvé se pokusili z věhlasu tohoto snad nejpopulárnějšího českého kabaretiéra a skladatele písniček těžit bratři Frankové, kteří do své scénky Kabaret z roku 1923 zařadili - mimo imitování přednesu Vlasty Buriana - též krátkou ukázku s názvem Jak přednáší Karel Hašler, král českých písní. Shromážděný dav je zde nejprve osloven hlasem napodobujícím Hašlerův šeptající tenor: Občané, občanky, přeji vám všem dobrého večera... A když dav pozdrav opětuje, jeden z bratrů Frankových zapěje: nestůjte občané před domem, pojďte rač do Lucerny, zazpíváme si dnes Tuláka, a potom Hradčany...

Poněkud podařeněji dopadlo napodobení slovního projevu Karla Hašlera v provedení imitátora Josefa Rovenského. Ten přednášel na gramodesce značky Parlophon z roku 1931 vlastní Baladu o duchu stylem imitujícím mimo Buriana a Hašlera ještě další věhlasné umělce: zaznívají tak zde parodie na dramatický přednes předního herce Národního divadla Eduarda Vojana (1853-1920), roztěkaný a třesoucí se hlas básníka a dramatika Karla Želenského (1865-1935), velice tragickou a patetickou deklamaci Mistra Eduarda Kohouta (1889-1976) a cholerický projev s prvky komiky ve stylu operetního a kabaretního zpěváka Ady Karlovského (1885-1946).

J. Rovenský natočil na gramodesky značky Parlophon ještě příběhy své postavy Dědečka Cibiše, kterak Vypravuje o ohni a Hubuje na pražské kavárny. Tohoto předčasně zemřelého imitátora, herce, scenáristu a režiséra (1894-1937) měli příznivci starých českých filmů možnost v řadě z nich vidět nejen hrát, ale také slyšet zpívat - jmenujme jen roli dědečka v proslulé lidové hudební komedii Pepina Rejholcová.

Na Karla Hašlera si přisadil také komik Jára Kohout: na gramodesce značky Odeon z roku 1929 sděluje posluchačům v kupletu autorů Špilara, Mírovského a Rohana, co by si podle jeho názoru zpíval Karel Hašler, kdyby měl milion: Kdybych já měl milion, to by byly časy, nejdřív bych si vopatřil kudrnatý vlasy - neboť jen kdo vlasy má, též má hezký líčko, mně by jistě slušelo príma mikádičko. Ale že ho nemám, nohu za krk nedám - půjdu jinam štěstí hledat, však já se s ním shledám...

Jára Kohout ve svém kupletu z roku 1944 Autogram zmiňuje kromě Vlasty Buriana poměrně vtipně ještě další známé osobnosti: šansoniérku Mílu Spazierovou-Hezkou a její zastřený alt (...slyšíte mne v gramofónu, často zpívat z mikrofónu, a že musím zpívat basem, v máji jednou nastydla jsem. Když se ty dálky do dáli, modraly se tak, modraly, až je všechno modrý dneska - napsala Spazierová-Hezká), odešlou slávu někdejší operetní divy Marie Zieglerové (...kdysi dávno - v zimě, v létě - řádila jsem v operetě. Starý, mladý, tlustý, tenký, chodili za mnou do Arénky. Že jsem měla něco pro ně, vypřáhli mi taky koně. Vzpomínám si na to znova - podepsala Mařenka Zieglerová), a noblesu Pěveckého sdružení kocourkovských učitelů (...sdružení jsme zpívající, po jevištích kočující - neholdujem nikdy braku, vystupujem vždy ve fraku. Zpívání přec nesmí zvorat, kdo má titul a doktorát - to můžeme říci směle, podepsaní: kocourkovští učitelé). Nakonec si Kohout dělá legraci i sám ze sebe: Neuměl často text role, zvoral i v Třebani pole, staré vtipy dává ohřát, dvacet let je stejný pořád. Když zpívá, tak má hlas pod psa, když neví kudy kam, hopsá. Dlouho má manželský chomout - kdo mi to sem napsal? Jára Kohout!

Jára Kohout také patřil mezi několik zpěváků a komiků, které na dvou gramodeskách značky Esta s názvem Poznáváte svého miláčka? imitoval v roce 1940 Karel Matějček. Ten vtipně akcentoval především Kohoutův těkavý styl komiky (...vy ženská jedna sakramentská, kde jste se tady vzala, vy, - aha, já vím, to tenkrát to bylo príma, viďte, já sem se s váma, a to. Děte vode mně! Nesahejte na mě, rozházíte mi to - pihy!).

Velice dobře ovšem dopadl v Matějčkově podání především Oldřich Nový a jeho mondénní styl: Dobrý večer papá, dobrý večer drahá mamá, rukulíbám bábičkóóó. Bábičkó, vy tak dobře vypadáte - co říkáte, že chodíte do rytmiky? To přec nemyslíte vážně, todle. A kde je Marta? Vždyť víte, že dneska je den našeho zasnoubení a já ji tady nikde nevidím. Á, támhle přichází. Nazdar, Marto - ty jsi v županu? No dovol, to přece víš, jak já tě miluji - už ani ta deka z tý velbloudí srsti mne nezahřejvá, když ty mne s ní nepřikreješ.

Celou jednu stranu gramodesky pak zabírá Matějčkovo imitování drastické komiky Ference Futuristy (...já vám býval odjakživa velkej donchuán, mně se všecky ženský líbily. Obrázků různých slečen mám plnej otoman, včera mně zas čtyři slíbily - hej, hola, tělo to žádá, tělo to potřebuje. U mě prej se ženskejm líbí, že se nechlubím - jim prej stačí, když se zazubím...). O druhou stranu gramodesky se zase podělila imitace Fandy Mrázka (...já mám kamaráda - von už je ženatej - a tuhle mi povídá: poslechni, Franto, já sem ti přišel z flámu domů, já přijdu do předsíně, šáhnu ti do vypínače, já sem ti dostal takovou šupu, takovou šupu! Já povídám: no, a co bylo? Von byl vlhkej, viď? Von povídá: Ba ne, vona tam byla moje stará.) s výstupem imitujícím Vojtu Mertena, populárního představitele Kašpárka a zároveň komika poněkud obhroublého ražení, po němž zůstala na gramodeskách řada dvojsmyslných komických scének.

Karel Matějček - podle vlastního tvrzení - údajně natočil i výstupy imitující či parodující Voskovce s Werichem - na žádných gramodeskách ale nebyly nalezeny.

GABRIEL GÖSSEL

Příště: První jazzové gramodesky z dovozu