Český rozhlas 3 - Vltava, četba na pokračování od 21. 6. vždy od 18.30 hodin

Osmý křížek už tíží záda kameníka Efrajima Dudaka. Nese ho sám: postupně pochoval tři ženy a jeho čtyři děti se dávno rozprchly po světě. Jen nejmladší - komediant Ezra - se čas od času zajede podívat do svého rodného domu v zapadlém litevském městečku na břehu Němenu. A tak jenom dva staří věrní přátelé - rozvažeč vody Šmule-Sender a žebrák Avner pomáhají nést Efrajimovi jeho samotu. To platí ve dne. V noci, ve snu ožívá kameníkův dům hlasy i tvářemi jeho dětí: synů Šachny, Hirše, Ezry a dcery Certy. Nikdy nepřestal doufat, že aspoň některé se do rodného domu jednou vrátí. Znenadání se do Efrajimova městečka donese zpráva, že v hlavním městě - Vilniusu - došlo k pokusu o atentát na gubernátora a že pravděpodobným pachatelem je Efrajimův prostřední syn Hirš. Efrajim ví, že jeho nejstarší syn Šachna má ve Vilniusu vysoké postavení. Snad by mohl být svému nevlastnímu bratrovi nápomocen. A pokud již Hiršovi není pomoci a čeká ho nejvyšší trest, cítí otec povinnost alespoň se se synem důstojně rozloučit. Žádná překážka, žádné nebezpečí mu nejsou dost velké, aby ho dokázaly odradit od jeho záměru. A tak se spolu se svými dvěma věrnými druhy vydává na dlouhou, strastiplnou cestu do Vilniusu...

Píše se rok 1904, Litva je součástí Ruska. Vilnius byl ještě tenkrát, na začátku 20. století, nazývám litevským Jeruzalémem. Židé nacházeli na Litvě útočiště už od středověku a během staletí zde vytvořili svébytnou enklávu. Snad nejšťastnějším obdobím byla pro židovské obyvatelstvo Litvy druhá polovina 19. století, kdy se zde zakládaly židovské školy, vznikaly židovské obce a městečka. Pak se už i na Litvě začala situace zhoršovat. A právě k tomuto poslednímu relativně šťastnému období se ve svém díle opakovaně vrací Grigorij Kanovič. Narodil se roku 1929 v malém litevském městečku, válku prožil s rodiči v evakuaci v Kazachstánu. Po návratu vystudoval filologii na univerzitě ve Vilniusu, později se stal úspěšným autorem divadelních her a filmových scénářů. Postupem času přešel k próze, za své dílo byl oceněn Litevskou národní cenou. Řada jeho románů tvoří volný cyklus; patří sem i Kůzle za dva groše (1989) a Pane, smiluj se nad námi (1991). Vybrané kapitoly z nich uslyšíte v naší četbě na pokračování. Od roku 1993 žije Grigorij Kanovič v Izraeli, jeho zatím posledním dílem je román Židovský park - vyšel rusky v Izraeli a v New Yorku a byl oceněn jako nejlepší rusky psaný román roku 1997. K nám uvádí dílo Grigorije Kanoviče překladatelka Jana Mertinová, která rovněž připravila 14dílnou četbu na pokračování z románu Kůzle za dva groše.