Úterý 18. 6. 2002 ČT 1 - 22.00 hodin

Řeka Olše patří k těm horským říčkám, které se na první pohled tváří mírumilovně. Přijde-li však velká voda, změní se v nemilosrdný živel. Tak tomu bylo i v létě roku 1970, kdy zkalené vody s sebou z Beskyd přinášely stržené kmeny a větve stromů. Pod těšínským mostem Svobody na československo-polské hranici se stromy vzpříčily a voda začala zaplavovat oba břehy. Na místo přispěchali polští dobrovolní hasiči, aby kritickou situaci řešili. Zápas s Olší si tehdy vyžádal pět jejich životů.

Středa 19. 6. 2002 ČT 1 - 20.50 hodin

V roce 1952 Jiří VI. nečekaně zemřel a na trůn nastoupila Alžběta II. Královna matka byla své dceři spolehlivou rádkyní a pomocnicí v nelehkých časech. Celých dalších padesát let byla neuvěřitelně aktivní. Účastnila se veřejného života, věnovala se charitě a také svým koníčkům, mezi kterými dominovali závodní koně. Ale hlavně působila jako stmelující faktor královské rodiny. Vnoučata ji milovala, dcery respektovaly a pro veřejnost byla nejoblíbenějším reprezentantem britské koruny.

Čtvrtek 20. 6. 2002 ČT 1 - 20.00 hodin

V proslulé filmové verzi (1966) se režisér Franco Zeffirelli snažil potlačit divadelní půdorys příběhu, vnášel neustále ruch a pohyb, dokonce až jakési karnevalové veselí (počínaje zřejmě masopustními průvody v úvodu vyprávění a konče svatební hostinou v závěru). Dialogům, zvláště těm mezi hřmotnou Kateřinou, která si věru nebere servítky, a jejím neomaleným nápadníkem Petrucciem, vtiskl konverzační rozmarnost, z níž zmizelo deklamativní podloží. Pozoruhodný je smysl pro dobové reálie, ať již jde o středověkou architekturu italské Padovy, bohatství kostýmů či tendence oživit téměř ve folklóoní podobě některé dávné zvyky a obyčeje. Do inscenačního ztvárnění pronikají dokonce ozvuky commedie dell'arte, zejména v postavě Kateřinina otce, posunutého do groteskní, bezmocně vztekavé figurky.

V hereckých výkonech postřehneme snahu dopátrat se nevyslovených významů. Richard Burton představuje svého peněz lačného neotesance a hrubiána Petruccia v zušlechtěné podobě jako výřečného, snad i zábavného člověka nejprve takto potírajícího zlobu vyhlédnuté ženy. Ale poznenáhlu si tento způsob jednání nasazuje jako vnější masku, neboť se dokonce do Kateřiny s nesmělým výrazem ve tváři zamiluje. Neví, jak vyjádřit své city, aby neztratil své usilovně budované renomé.

Naopak Elizabeth Taylorová coby Kateřina se omezuje na mechanicky střídané změny tváře, na poulení očí, na strojené jedovatosti, kterými častuje svého partnera. Zdařil se jí závěrečný monolog, kdy do slov o podřízenosti žen a o svém prohlédnutí snad vkládá jistý ironický odstup, jako by chtěla naznačit, že jen změnila zbraně: muži odkýve, co chce slyšet, aby s ním bez hádek a křiku mohla obratně manipulovat.

Zbývá ještě zmínit rozjařenou hudbu Nina Roty, vyznačující se silným podílem dechových nástrojů a jednoduchými melodiemi (které si někdy notují i samy postavy). I její zásluhou má příběh rozměr lidové veselice, jíž se někdy škodolibě, někdy radostně účastní celá Padova.

Pátek 21. 6. 2002 PRIMA - 21.40 hodin

Režie Aaron Norris. Hrají Michael Dudikoff, Robert F. Lynos, Rick Fitts, Brian Libby, Michael De Lorenzo, Tony Pierce, Jesse Dabson a další.

Sobota 22. 6. 2002 PRIMA - 22.30 hodin

Hrají Angelina Jolieová, Elizabeth Mitchellová, Eric Michael Cole, Kylie Travisová, Louis Giambalvo, Mercedes Ruehlová, Faye Dunawayová a další.

S odstupem bezmála sedmdesáti let lze jistě konstatovat naivitu i spekulativnost zápletek, chabě prokreslený vývoj vedlejších vztahových linií, povrchní uchopení jednotlivých postav, ztrácejících svou osobitost a soustředěných jen na pronášení pohotových replik. Je také nutno přijmout dobová pravidla hry: ateliérovost, neumělé zadní projekce i sociálně sterilní prostředí lidí bez jakýchkoli existenčních starostí, jejichž jedinou zábavou jsou milostné trable. Film s nadsázkou glosuje mnohé až absurdní stereotypy související s manželským rozvratem: kupříkladu největší spor se rozhoří o to, komu bude svěřen do péče - pes. Velký podíl na zdárném výsledku mají i herecké výkony, přizpůsobené zvolenému stylu. Znesváření Jerry (Cary Grant) i Lucy (Irene Dunneová) si hledají nové partnery, ale žádný nově budovaný vztah nevydrží - i zásluhou nenápadných zásahů, k nimž se navzájem uchylují. Po většinu vyprávění je to Jerry, který svými suchými, zlomyslně podbarvenými vtípky přivádí Lucy do rozpaků (viz třeba taneční scénu, kdy Jerry nechá divokou skladbu zahrát ještě jednou), v závěru však bere osud manželství do svých rukou právě Lucy. Zatímco Dunneová zůstává v intencích poněkud již vyšumělé salonní komiky, Grantovi se daří obohacovat svou kreaci úsměvně podezíravými pohledy i neškodně potměšilou radostí z potíží, do nichž svou ženu s úspěchem manévruje.

Režisér zužitkoval osvědčené divadelní postupy včetně nenadálých příchodů postav na scénu a jejich případného schovávání. Duchaplné hříčky "mimo čas a prostor", k nimž Nahá pravda patří, si ve své době zjednávaly pozornost publika a inspirovaly i české filmaře - pod jejich přímým vlivem vznikl např. Kristián.