26 |
|
Hudba |
|
TIP TÝDNE
![]() Členové liberecké skupiny Jarret patří k těm folkařům, kteří se hranicemi žánru nenechávají nikterak svazovat. O jejich hudbě se mluví jako o moderním folku, ale to zní přece jen poněkud lakonicky. Jarret jsou jakousi současnou variantou českého folk-rocku sedmdesátých a osmdesátých let, v jejich písních zaslechneme ozvěny nonšalatních vícehlasů Marsyas, ale i posmutnělou poetiku AG Fleku z období alba Blázni umírají nadvakrát. Zvlášt patrné je to na novém albu Jarretu, nazvaném (poněkud dvojsmyslně) Unikat. Jarret jsou na tom jako Tata Bojs na české rockové scéně. Setrvačností se v různých folk&country anketách stále umísťují na předních příčkách kategorie Objev roku, ve skutečnosti ale hrají už hezkých pár let. První veřejná vystoupení si skupina odbyla v roce 1993, ovšem její kořeny sahají ještě o rok hlouběji. Tehdy si zpívající kytarista Michal Kadlec porozuměl s baskytaristou Markem Štulírem a vznikl základ kapely, která si po nahlédnutí do encyklopedického slovníku začala říkat francouzským slůvkem, označujícím "lehce nesený" tanec z kraje kolem Bordeaux. A když do skupiny vzápětí přišla i nová zpěvačka Hanka Skřivánková a autor převážné části současného repertoáru Bohumil Vašák, dostavily se také první úspěchy.
MILAN ŠEFL (Jarret: Unikat. CD, 42 minut. Vyd. Indies Records) Pořad Písničky z druhého břehu nabídne v sobotu 29. června profil skupiny Jarret. |