Čas jsou peníze. Jako bych slyšel odezvu, která vám mnohým asi teď vytanula v mysli. Ale nemůžeme přece všechno počítat jenom na peníze. To bychom si ten čas hodně zužovali. Přitom je to fenomén, který má tolik zvláštností, že ani nemám čas je všechny teď vyčíslit. Jenom tady v Rusku mají například 10 časových pásem, a to je někdy zapeklité. Letíte třeba na Sibiř - tedy "po čase" - a cesta se vám najednou z faktických čtyř hodin letu protáhne na hodinkách díky oněm pásmům o další nejméně tři hodiny a začnete v tom mít pěkný guláš. Tím spíš, že už Moskva je o celé dvě hodiny napřed před Prahou. A zatímco doma se teprve probouzíte, já už jsem pomalu kdesi tam za Uralem po obědě.

Prostě přijdete najednou o pár hodin života a je to. Ještě že při přeletu zpět vám je zase vrátí - čas jako by se zastavil a ony "ztracené" hodiny jsou zase zpátky. Vypadá to, jako kdyby to letadlo vůbec neletělo nebo bylo hodně rychlé. Zvlášť pro děti je to rébus nad rébusy a nad jejich chápání. Ale i my dospěláci s tím máme někdy trable. Hlavně nic nesplést a moc se nedivit, co že je to za hloupost, že se fotbalový zápas mistrovství světa hraje v půl deváté ráno, když člověk málem teprve začíná startovat do nového dne. Jenomže oni tam v té Asii mají dávno skoro podvečer, a to je přece čas, kdy se mičuda honí po trávnících i na evropských stadionech.

Proti času se ale dá vypravit i jinak, stačí jen vyjet tady v Rusku z hlavního města sto, dvě stě kilometrů v jakémkoli směru a jste hned v jiných časech. Často o pořádný kus zpátky a brzy se těšíte zase na shledání v těch "lepších časech" - tedy třeba doma. Poznáváte, že čas se může i zastavit, i když proti tomu příslušní experti budou určitě protestovat a tvrdit, že to je prostě nesmysl. Ale není, jen úhel pohledu na čas a jeho vnímání se jaksi liší. A čas se nemusí jen zastavit, může se i kus vrátit - s něčím takovým máme možná všichni jakési vlastní zkušenosti přímo ze života. O tom, že čas někdy pádí rychlostí neuvěřitelnou, se už asi šířit vůbec nemusím, i tady je situací po ruce nepřeberně. Jen aby bylo všechno v pravý čas, tedy včas, a my si zbytečně nedávali na čas.

Jo čas - někdy se změní i v nečas - a to už jsem u babiččina oblíbeného konstatování, že venku je zase pořádný nečas. A pak tu máme ještě nejrůznější časy, na které se občas i blýská: Čas malin nezralých, Čas sluhů, čas prázdnin a dovolených, čas před volbami i po volbách nebo čas voleb, čas na kávu.

Ale život jde dál, čas letí a to, co bylo, stejně už odnes čas. Což si to občas připomenout - kdysi to šlo i v řadě kin jménem ČAS.