Pondělí 24. 6. 2002 ČT 2 - 21.30 hodin

Altman tento mumraj nahlíží s jistou shovívavostí, ale každopádně s nadhledem, který vylučuje jakýkoli obdiv. Už jen průběžně akcentovaný motiv psího exkrementu, do něhož čas od času někdo z důležitých šlápne, naznačuje ironický odstup. Však i potměšilé jednání jednotlivých osob, sledujících hlavně vlastní prospěch, vyžívajících se ve flirtování a utápějících se ve zdvořilostních frázích, vypovídá o skutečné podobě tohoto prostředí, stejně jako postava televizní reportérky (Kim Basingerová), stále přihlouple rozhihňané a familiárně okupující každého známějšího člověka, aby jím okamžitě nasytila mediální sféru.

Vyprávění je jedinečný rozjezd - sledujeme Marcella Mastroianniho (jeho poněkud vagabundovitě vyhlížející Sergej je jedinou dost dlouho záhadnou postavou, která se módním prostředím proplétá jako duch z jiného světa), jak si kupuje u Diora dvě kravaty, poté vychází z prodejny, kamera jej stále v jednom dlouhém záběru sleduje, načež na konci ulice znenadání vytane pohled na moskevské Rudé náměstí včetně chrámů. Pak se děj přenáší do Paříže, kam přijíždí i Mastroianni, aby se shledal se svou dávnou milenkou (Sophia Lorenová). Právě tato dvojice zřetelně odkazuje na své předchozí společné filmy, ať již v modelaci postav (ze Slunečnice pochází motiv Itala, který se usadil v Rusku), či motivickým připomenutím (Mastroianni půvabně vyje rozkoší, když sleduje striptýzové představení Lorenové, ale na rozdíl od Manželství po italsku kdysi ohnivý milenec na posteli prostě usne).

Dvouhodinové vyprávění obsahuje místa divácky lákavější i taková, která vykazují nedostatek nápaditosti (viz několik opakujících se výjevů se Stephenem Reou, jenž hraje módního fotografa, bavícího se poťouchlým focením žen, které se dožadují jeho přízně). Magnetem je ovšem obsazení plejády slavných osobností jak z USA, tak z Francie. Kromě již jmenovaných spatříme Julii Robertsovou, Jean-Pierra Cassela, Jeana Rocheforta, Anouk Aiméeovou. Dokonce se mihne Cher jako skutečná Cher. Film si ostatně pohrává s prolínáním fikce (avšak fikce velice uvěřitelné) s autentickými osobnostmi světa módy.

Úterý 25. 6. 2002 ČT 2 - 20.00 hodin

Blecha kočičí může parazitovat na nejméně padesáti různých zvířatech - nejen na kočkách a na psech, ale i na králících, ovcích a dalších volně žijících tvorech, ale i na lidech! Blechy jsou pohlavně promiskuitní a páří se s mnoha partnery. K páření dochází krátce po opuštění zámotku. Bleší samička sedí při kopulaci samečkovi na zádech. Bleší samci mají neobyčejně složitý, dvoudílný kopulační orgán. Samičky mají na konci zadečku semennou schránku, v níž mohou uchovávat životaschopné spermie po dobu několika měsíců. Po celou tuto dobu mohou žít jako Amazonky bez samců, a kdykoliv zanechávají vysoké počty potomstva. To, co z blech dělá obávané přenašeče choroboplodných zárodků, je jejich neuhasitelná chuť na krev. Denně může blecha "vypít" až patnáctinásobek vlastní váhy. Brrr!

Středa 26. 6. 2002 ČT 1 - 20.50 hodin

Na spolupráci s televizí vzpomíná Waldemar Matuška rád. "Dalo se při ní spojit moje zpívání a nějaká role, kterou si pro mě vymysleli tvůrci pořadu," říká k tomu. Způsobem práce mu vyhovovaly zejména seriály: "Na filmu strávíte spoustu času v kuse, seriály se natáčejí dvakrát, třikrát ročně, vždycky několik dílů najednou. Mám rád práci, která jde ráz na ráz," doplňuje.

Výjimkou byl seriál Píseň pro Rudolfa III. Pánové Dietl, Bašta a Vostřel prý na jednotlivých dílech pracovali vždy poměrně dlouho. "Když dopsali jednu část, natočila se, a pak šli psát další," vysvětluje Waldemar Matuška, který v seriálu mimo jiné zpíval pod oknem Stelle Zázvorkové.

Matuškova umělecká cesta byla závratná: u nás byl hvězdou první velikosti, zpíval v pařížské Olympii, londýnské Albert Hall i nashvillské Grand Ole Opry. Sedmdesátku však přijel oslavit do Česka, a to albem písní z televizních cyklů Co neodnesl čas a Dobrý večer s Waldemarem a dvěma koncerty v pražské Lucerně.

Čtvrtek 27. 6. 2002 ČT 2 - 21.40 hodin

Pátek 28. 6. 2002 ČT 1 - 20.00 hodin

Přísná morálka téměř znemožňuje otevřené projevení milostné náklonnosti, a proto ženy musí odečítat složité předivo náznaků, počítajíce s možnou mýlkou ve svém odhadu. Musí se proto několikrát spálit, než se dočkají vysněné odměny. Hlavní hrdinkou je Emma (Gwyneth Paltrowová), dcera milujícího, ale již zestárlého otce, která má prakticky volnou ruku ve svém jednání, i když nade vše si považuje péče o otce. Její dobrou přítelkyní je Harriet (Toni Coletteová), dívka poněkud naivní a prostodušší, snadno ovlivnitelná, která Emmě bezmezně věří. Emma se jí snaží opatřit ženicha, sama si myslíc, že zůstane bez muže a zasvětí svůj život pomoci bližním. Jenže znenadání probuzený milostný cit ledasco změní...

Film zachovává dějové zakotvení předlohy, avšak zpracování je statické, poplatné pravidlům dávných melodramat. Postavy spolu mluví tak, že jedna mluví a ostatní mlčky postávají, nejsou vůbec rozehrány další významové plány, jak je tomu třeba ve filmech Roberta Altmana. Nudící se společenství často jen zdvořilostně spolu rozprávějících lidí je bohužel zpodobněné tak, že nuda dotírá i na diváka.

Přiblížení doby se většinou odehrává skrze vizuální stránku (osvětlení interiérů svícemi, prosluněné parky atd.), která si uchovává mírně muzeální rozměr. Jen občas zableskne odstup, ať již je to jemně ironizující kresba některých postav (hlavně těch, které jako by pobraly méně rozumu, ale i těch nadutých), či celkově upjatých mravů, znemožňujících otevřené vyznání citů. Na rozdíl od románů sester Bronteových (Větrná hůrka, Jana Eyrová), kde hřmějí osudové vášně, ba teče krev, u Jane Austenové jako by poletovaly prchavé milostné vzněty. A to vše režisér Douglas McGrath plně postihuje.

Sobota 29. 6. 2002 PRIMA - 22.25 hodin

Režie Buzz Kulik. Hrají Steve McQueen, Eli Wallach, Kathryn Harroldová, Levar Burton, Ben Johnson, Tracey Walter, Richard Venture a další.

Neděle 30. 6. 2002 NOVA - 15.40 hodin