Úterý 25. 6. 2002 Český rozhlas 3 - VLTAVA - 22.27
hodin
Cyklus šesti skladeb
Rozhovor čtveřice smyčcových nástrojů, prvních a
druhých houslí, violy a violoncella, dozrál ve vývoji instrumentální hudby za
klasicismu a za jeho v pravém slova smyslu otce se považuje Joseph Haydn. Barokní praxe
doprovodného číslovaného basu, která už brzdila pokrok, se v tvorbě Haydnově
mění v souzvuk nástrojů, jejichž part je promyšlen a přesně zapsán, aniž by
skýtal příležitost k improvizaci, stále zdobící instrumentální sólové koncerty
s doprovodem. Podobnou cestou se vydali i skladatelé v jiných hudebních centrech - v
Paříži i v Madridu - a odtud se nová forma šíří po celé hudební Evropě. Haydn
na formě smyčcového kvarteta dlouhodobě pracuje, a tak se každý jeho jednotlivý
opus stává vývojovým milníkem - tedy i cyklus šesti skladeb shrnutých v roce 1781
pod opusové číslo 33. Tehdy byl Haydn ve službě u Esterházyů a měl před sebou
ještě přibližně polovinu tvůrčího života. Šlechtický zaměstnavatel mu však
skýtal nejen obživu, ale vítal i jeho hudební novoty a experimenty, ke kterým opus 33
nepochybně náleží. První skladba z opusu 33 - Smyčcový kvartet h moll - je psána v
prosté, provzdušené zvukové faktuře, má výrazná témata, s nimiž autor úsporně
a cíleně zachází. Jedním z nových znaků - oproti dejme tomu o 10 let dřívějším
opusu 20, je zasazení scherza místo dřívějšího menuetu jako druhé věty díla.
Jeho ráz se už nezhlíží ve vznešeném dvorském tanci, nýbrž v třídobém taktu
lidového ländleru, který se později promítne do pravého vídeňského valčíku.
(rfb) |