Středa 26. 6. 2002 Český rozhlas 3 - VLTAVA - 9.00 hodin

Kult operních hvězd panoval ve všech dobách. Každá si určila prostředky, jimiž je prezentovala. Vedle věhlasných jmen existovala vždy řada dalších, jejichž umělecké kvality nebyly o nic menší, přesto nevešly v takovou známost. Příčiny jsou různé a ne vždy v tomto posuzování hrála hlavní roli hlediska umělecká. Je to nespravedlivé, ale je to tak. A platí to i pro české teritorium. Již řadu let je nám svět otevřený, a přesto máme mezery ve znalosti toho, co se v něm děje. Důkazem je i fakt, že na letošním Pražském jaru, tentokráte ověnčeném jmény renomovaných světových pěvců, nebyly právě tyto recitály, jež mnohde znamenají velkou senzaci, zcela vyprodány. Je dobré, že si vážíme pěvců našich, byť ani je neposuzujeme vždy zcela spravedlivě. Ale neomlouvá nás, zůstaneme-li ve znalostech pěvecké scény pouze doma. V tomto směru nám mohou velmi pomoci přenosy operních představení z Metropolitní opery a dalších významných divadel, pravidelné půlhodinky Svět opery a v neposlední řadě i středeční Rondo, kde představujeme nové přírůstky operní hudby na CD do našeho rozhlasového archivu. Tentokráte nás čekají dvě osobnosti velmi zajímavé. Jedna žila už velmi dávno, avšak její nahrávky prozrazují, že se jednalo o umělce mimořádného. Jméno Benjamina Gigliho muselo rovněž nejednou ustoupit do pozadí a nebýt reedic jeho nahrávek, stalo by se pojmem pouze čítankovým a později by možná bylo zcela zapomenuto. Nahrávky, jež uslyšíme, ještě nikdy nezazněly v tak dokonalé podobě. Posluchače čeká překvapující zjištění, že právo na označení král tenoristů neměl pouze Enrico Caruso. Domníváme se, že jméno Thomas Quasthoff nemá u nás ještě zdaleka takový zvuk, jaký si zaslouží, a to přesto, že už jsme ho měli možnost slyšet v Mahlerovi na jednom z koncertů České filharmonie. I přes svůj tělesný handicap patří dnes tento skvělý barytonista k nejlepším ve svém oboru ve světovém měřítku. Je mistrem zvláště písňové literatury - suverénně kráčí ve stopách Dietricha Fischera-Dieskaua. Nyní máme možnost posoudit, jak blízký mu je německý operní repertoár.