Vy, kteří mě posloucháte na vlnách Dobrého jitra anebo při jiných příležitostech, víte, že mám velmi rád apoftegmata, tedy vyprávění ze života starých mnichů. Ty krátké příběhy či aforismy jsou stále aktuální. Jedno z nich vypráví toto:
Lovec zabloudil při honu na louku, kde seděl opat se svými mnichy. Nic nedělali, povídali si a žertovali. Lovec se pohoršil a sdělil své pohoršení opatovi: "Jak to, že vy mniši se takto chováte?" Opat Antonín s klidem řekl lovci: "Napni svůj luk! Napni ho ještě víc! A ještě víc!" Lovec na to: "Když napnu luk ještě víc, praskne!" - "Vidíš," říká opat. "Tak je to i s naším životem a prací. Když se stále napínáme, brzy se můžeme zlomit. Musím pamatovat na umírněnost..."

Všimli jste si, že na některých místech Čech, Moravy i Slezska dnes nepoznáte, kdy je všední den a kdy je neděle? Leckterá, zvláště moravská vesnice se přece jenom změní ve sváteční den. Ztichne, je prozářená, čistá, protože v sobotu se odpoledne zametlo a začalo slavit. Ovšem na mnoha jiných místech se nedělním ránem rozezní cirkulárky, míchačky. Doháníme, co se dá. Vždyť přece jindy nemáme čas!

Židé vždy slavili jako sváteční den sobotu. Hebrejské slovo "šabat" je odvozeno od slovesa s významem "ustat od práce" - znamená vlastně klid, nečinnost, odpočinek od práce předchozích dnů. Pro křesťany se takovým dnem stal první den po sobotě - vzhledem k jeho významu - byl to totiž den Kristova vzkříšení. Pamatujete si ještě z ruštiny, jak se řekne neděle, ono to totiž s tím vzkříšením souvisí? Voskreseňje! Nedělí se začínalo pořadí dnů v týdnu a podle toho také v češtině byly pojmenovány: den první po neděli - pondělí; den druhý (staročesky vterý) - úterý; den čtvrtý - čtvrtek atd. Proto by správně náš kalendář týdne měl začínat nedělí. Ta je rozhodující. Ono to nedělání má svůj hluboký smysl: bez nedělání a zastavení totiž nevím, proč jsem dělal šest dnů před a budu zase dělat šest dní po neděli!

V r. 321 po Kristu zavedl císař Konstantin Veliký, inspirován křesťanstvím, nedělní pracovní klid jako zákonnou povinnost. Konstantin omezil řadě povolání práci a soudcům, obchodníkům a městskému obyvatelstvu ji dokonce výslovně zakázal. Od doby Konstantinovy tedy určoval život křesťanského světa pravidelný rytmus pracovního týdne vrcholícího a zároveň začínajícího nedělí. Až moderní doba přinesla vícedenní víkend a také stres kolem jeho využití. Volno se tak nenápadně změnilo na "dobrý obchod".

Vykonávání fyzické práce v neděli bylo již od pozdní antiky trestáno. Podle ustanovení Narbonnského koncilu z roku 589 musel v takovém případě přistižený svobodný člověk zaplatit pokutu a nevolník snést 100 ran bičem. Asi bychom dnes neměli dostatek biřiců! Nejde jenom o práce stavební, ale v poslední době v mnoha zemích (např. v sousedním Rakousku, Německu i Polsku) probíhá rozsáhlá diskuse na téma nedělních nákupů. K modernímu životnímu trendu a způsobu trávení volného času totiž patří nákup v obchodních megacentrech. Pro jedny snad jakási relaxace, ale pro další stovky a tisíce zaměstnanců sedmidenní pracovní týden s 24hodinovou pracovní dobou. Co s tím?

Počet těch, kteří se obracejí na psychiatra, každým rokem roste. Neřeknu vám přesná čísla, ale o ta ani nejde. Jde o jediné: Kde hledat příčinu nervozity lidí? Možná jednu z nich jsem objevil před časem na prázdninových cestách se "svými dětmi", jak je nazývám. Jedná se o skupinu naší břevnovské mládeže. Každý rok trávíme část prázdnin na některém krásném místě naší země. V jedné moravské oblasti jsem po několik dnů - všedních i svátečních - pozoroval chování, život, oblékání, zvyky místních lidí. Kdybych se díval jen na jejich oblečení - nepoznal bych, kdy je neděle či svátek a kdy všední den. Stále chodili v montérkách! Já vím, že se jim v nich chodí pohodlně. Dokonce i na jakousi vesnickou slavnost místní školy přišli někteří v montérkách, samozřejmě čistých, ba vyžehlených a s pukama! Ale pořád stejně. Uvědomil jsem si, že dnešní člověk ztratil schopnost slavit!

Nejde mi vůbec o nějaké snobské převlékání do večerních toalet a sezení při svíčkách u slavnostní tabule - jenom proto, aby sousedi viděli, že na to máme! Řecký autor komedií Menandros (žil na přelomu 4. a 3. století) byl tohoto názoru: "Žije pouze ten, kdo se raduje ze života!" A radost působí věcí nové, neotřelé, skutečně sváteční. Musíme proto umět odložit svoje montérky!

V jedné selské chalupě byl v trámě vyřezán tento nápis: "Dělal jsem si v životě moc starostí - a většina se ukázala jako zbytečných!" Neděle by pro nás mohla být pročištěním našeho myšlení. Francouzský poustevník Charles Péguy si do svého deníku v africké poušti napsal: "Pán Bůh má rád lidi, co dobře spí. Takoví, co sotva lehnou, hned začnou zpytovat dokola, co měli a neměli a nemohou se z toho vymotat, ti nejednají správně. Když ti svědomí něco připomene, uznej to a předej Božímu milosrdenství. Řekni si, že zítra budeš jednat moudřeji a pak se klidně vyspi, abys zítra moudřejším byl. Kdo pláče stále nad rozlitým mlékem, nikam se nedostane. Lepší je vděčnost za dary, které denně znovu objevujeme. Lepší je radovat se z těchto darů než truchlit nad nezdary."

A objevovat veliké dary života se dá jen v klidu a spočinutí neděle. Přeji všem čtenářům pokojné a radostné prázdninové neděle! To bude pohoda v naší zemi, až všichni budeme vědět, proč jsme pracovali šest dní před nedělí a proč budeme pracovat i šest dnů následujících!