Společnost Schallplatten-Fabrik Favorite GmbH (zkráceně též Favorite Werke), zabývající se výrobou gramodesek, byla založena v roce 1905 v Hannoveru. Jako většina tehdy vznikajících německých gramofonových společností rychle expandovala do celé Evropy i do řady zemí Blízkého východu, Asie i Afriky. Na trhu se díky řadě dohod s konkurenčními společnostmi (především dalšími německými firmami lisujícími gramodesky značek Anker, Beka a Lyrophon) udržela téměř čtvrt století, i když její repertoár natáčených snímků obsahoval jen v řídkých případech nahrávky trvalejší hodnoty.

První gramodesky značky Favorite vycházely jako jednostranné, měly průměr 18 cm a na nenahrané straně měly v šelakové hmotě vyražený velký nápis Favorite s motivem hvězdiček. Od roku 1906 se pak začaly vyrábět i v oboustranném provedení a o průměrech 25 a 30 cm. Propagační firemní materiály v roce 1911 uváděly, že pro značku Favorite bylo natočeno již více než 60 000 matric a že stávající katalogy pro různé země obsahují celkem 22 000 různých snímků. Nejspíš šlo o značně nadsazené údaje, i když dnes už lze jen těžko zjistit, jakou část nahrávek z tohoto ohromujícího počtu zabíraly snímky určené například pro posluchače v Egyptě, Turecku nebo Indii.

Největší část evropských snímků na této značce byla pochopitelně určena pro německy mluvící země. Pro firmu Favorite nahrávala kolem roku 1910 lidový repertoár celá řada německých a rakouských komiků, jódlerů, dechových vojenských hudeb a selských kapel, zhusta se zpěvem v bavorských a jiných dialektech. Po roce 1910 pak najdeme na této značce - především na etiketě Favorite Luxus Record, vyhrazené snímkům vážné hudby - také některé velice zajímavé nahrávky tehdejších významných hvězd operního nebe a koncertních pódií: tenoristy Leo Slezaka, koncertní pěvkyně sopranistky Clary Musilové či barytonisty Nového německého divadla v Praze Alexandera Haydtera.

České nahrávky nacházíme na gramodeskách firmy Favorite téměř po celé období její existence - tedy od roku 1905 a s přestávkou období první světové války až do poloviny dvacátých let. Poválečné gramodesky této značky s českými snímky sice měly graficky nově pojaté etikety, jejich repertoár ale zůstával spolehlivě předválečný. Jeho složení nejspíš ovlivňovala vídeňská pobočka mateřské společnosti, kterou v letech 1906-1913 řídila firma Hartkopp & Fischer. (Se jménem zdatného obchodníka a podnikatele v oblasti mluvících strojů Johna Hartkoppa se v pozdějších letech ještě setkáme v souvislosti s československým zastoupením další gramofonové firmy Odeon koncem dvacátých let.)

Mezi prvními snímky určenými pro české země vyšly již v roce 1905 na gramodeskách o průměru 18 cm s fialovou etiketou Schallpllaten-Fabrik "Favorite" nahrávky různých tehdy oblíbených dechových orchestrů (například Hudby c. a k. pěšího pluku 102, Praha) a operních pěvců Františka Pácala a Theodora Schütze. Rozsáhlejší série českých snímků pak byly natáčené - již na gramodesky o průměru 25 cm - po roce 1907. Opět šlo o nahrávky operních árií, které za doprovodu klavíru nazpívali "druholigoví" pěvci Václav Kliment, Eliška Lišková-Renardová, Marie Kubátová, Bohumil Pták a Mirko Štork. Poprvé se ale v této sérii objevily i nahrávky populáru: komik a zpěvák Ferda Kohout nazpíval za doprovodu dechového orchestru několik pochodů Františka Kmocha, Josef a Marie Svobodovi přednesli několik komických scén s jódlováním a další tehdy oblíbení komici jako Hanuš Škrdlík, Heřman Zeffi či Josef Hartman zazpívali některé ze svých povedených kupletů (Veselý cídič, Posvícenská, Cirkusová scéna, Nóbl a sprostý lid atd.), které pro svoji popularitu u lidového posluchačstva znovu a znovu vycházely ve stejné době - a stejné podobě - snad na všech značkách tehdy v Čechách prodávaných gramodesek, které vedly i český repertoár.

Po roce 1912 dostala etiketa gramodesek firmy Favorite Werke novou, atraktivnější obrázkovou podobu - vévodil jí jezdec na koni vítězně v ruce třímající gramodesku značky Favorite Record. Český repertoár mezitím rozšířili například zpěváci populáru Jaroslav Axman, Jaroslav Nohavec, Valentin Šindler a Josef Sládek, dechové orchestry Hudba sokola žižkovského, První pražská dámská kapela Kunstova či Hudba poštovních zřízenců a dále pak operní pěvkyně Kamila Ungrová, Marie Kubátová a Otylie Dvořáková.

Zastavme se teď na chvilku u jmen dvou českých osobností, jejichž hlasy zachovaly pouze drážky gramodesek značky Favorite Record. Tou první je barytonista Štěpán Chodounský (1886-1954), který pro tuto značku natočil asi v roce 1908 několik operních árií a lidových písní. Chodounský byl v letech 1912-1914 členem německého divadla v (dnes ukrajinském) městě Černovcy, v letech 1914-1919 Zemského národního divadla v Brně a v letech 1922-1926 Národního divadla v Praze. Jeho význam operního pěvce průměrných kvalit ovšem daleko přesáhl jeho věhlas jakožto vůbec prvního a největšího sběratele gramofonových desek a fonoválečků v českých zemích, které shromažďoval již v době před první světovou válkou. Podle svědectví pamětníků měl ve své rozsáhlé sbírce - čítající prý nejméně 50 000 kusů gramodesek - rarity prvního řádu (pochopitelně včetně gramofonových "modrých mauritiů", jimiž jsou nahrávky Enrika Carusa na gramodeskách značky Zonophone s modrou etiketou). Z této sbírky se zachovalo pouze několik prázdných dřevěných regálů označených jmény slavných interpretů, jejichž nahrávky kdysi přechovávaly - a už jen při pohledu na ně se každému skutečnému sběrateli a znalci musí tajit dech.

Jen pro zajímavost dodejme, že poslední zdroj obživy zajišťovala Štěpánu Chodounskému koncem třicátých letech dvacátého století jeho vlastní detektivní kancelář. Až do konce čtyřicátých let denně navštěvoval velké pražské prodejny gramodesek, kde se probíral haldami použitých gramodesek, které se tehdy (jako materiál k výrobě nových desek) musely odevzdávat při nákupu nových.

Hlas další významné české osobnosti - tentokrát z oblasti politického života první poloviny dvacátého století - zachovala červeno-modro-bílými pruhy vlastenecky vyzdobená etiketa gramodesky Favorite Record z roku 1910. Zakladatel a předseda České strany národně sociální Václav Klofáč (1868-1942), "poslanec říšský a zemský v Praze", na tuto desku namluvil burcující projev příznačně nazvaný Za národní a sociální spravedlnost. Zazněla v něm mimo jiné i následující - bohužel poněkud nadčasová - slova: "Naše strana vede boj na dvě fronty: s Vídní a s domácím šosáctvím. Víme, že nepřátelství Vídně a její poručníkování ubíjí celý náš národ. Víme to - ale víme rovněž i to, že síly našeho národa a jeho zápas s Vídní o jeho veškeren pokrok podlamují zbahnělé poměry u nás doma. Proto nejdřív v domácím táboru musíme zjednati pořádek, máme-li úspěšně čelit intrikám a úkladům proti existenci našeho národa namířeným." Tento Klofáčův projev doplňovala na druhé straně desky další vlastenecká nahrávka, a sice směs písní Kde domov můj a Hej, Slované zahraná "kapelou Sokola Žižkovského za řízení kapelníka A. Hermana".

Poslední gramodesky firmy Favorite Werke s českým repertoárem vycházely v letech 1921-1924 na etiketě bílé a rezavě hnědé barvy. Žádné novinky však již nepřinášely, pouze opakovaly nejpopulárnější tituly z minulosti - například již v roce 1913 natočené vlastenecké "historické obrazy" Havlíčkův odjezd do Brixenu, Mistr Jan Hus odsouzen koncilem kostnickým nebo Žižkova smrt (na slova herce a dramatika J. J. Kolára) v provedení komika Aloise Tichého a jeho ansámblu.

K úplnému zrušení etikety Favorite došlo v roce 1926. Některé snímky z jejího německého repertoáru byly později lisovány na gramodeskách značky Parlophon, zatímco některé české snímky vyšly koncem dvacátých let znovu na etiketě Beka. Matrice firmy Favorite Werke mimoto byly často použity i na různých objednávkových deskách - z rakouských jmenujme například malebnou etiketu Vindobona Record vídeňského velkoobchodníka Leopolda Kimpinka, z českých pak gramodesky značky Alfa a Omega, vydávané péčí prvního českého obchodníka se zvukem Diego Fuchse.

GABRIEL GÖSSEL