28
vychází 1. 7. 2002

Tipy
Českého rozhlasu

Od Prahy pískovcové po granitovou

Více než tisíc let se v Praze užívá kámen na stavby. Nejprve to byl jen neupravený stavební nebo dlažební kámen, později významný materiál architektonických a sochařských děl. V prázdninovém Meteoru nahlížíme do knihy Neživá příroda Prahy, která vyšla v nakladatelství Academia. Z románského období se v Praze dochovaly rotundy sv. Kříže, sv. Longina, sv. Martina, bazilika sv. Jiří a části některých kostelů a kaplí. Románské kamenné domy z opuky byly prokázány v jádře staroměstského osídlení, zbytky mnohých z nich se dochovaly ve sklepních prostorách domů dodnes. Praha druhé poloviny 12. století byla údajně nejvýstavnějším kamenným městem tehdejší střední Evropy. V období gotiky v architektuře Prahy výrazně převládá pískovec, opuka se používá už jen jako běžné zdivo. Čistou gotickou kamenickou práci najdeme v klášteře sv. Anežky, kde téměř všechny kamenné prvky jsou opět pískovcové. I další gotické pražské kostely jsou převážně pískovcové - Týnský chrám, klášter Emauzy... Z pískovce byl zčásti postaven nejprve Juditin, později Karlův most a další světské stavby, jako například původně gotický dům U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí s některými přilehlými domy. Bohužel trvanlivost většiny pískovců ze středočeské oblasti není velká, a tak Praha své pískovcové pomátky musí pečlivě konzervovat a opravovat. Použití mramorů vyvrcholilo v baroku. Důležitou roli hrála barva mramorů, na rozdíl od jemných barev předchozích období jsou nejoblíbenější mramory načervenalých, hnědavých, růžových, ale i šedých, případně šedočerných a nazelenalých odstínů v mnoha barevných kombinacích. Mramorů pro všechny nové, především církevní, ale i světské stavby však nebylo v Čechách dostatek. Hutě, v nichž se mramory opracovávaly, nemohly stačit ohromné poptávce, a tak se přírodní kameny doplňovaly imitací ze štuky.

(bi)