28
vychází 1. 7. 2002

Tipy
Českého rozhlasu

Návraty moderny

Tento nadpis může na leckoho působit nesmyslně či jemněji řečeno nepochopitelně. Cožpak naše doba není moderní? Cožpak moderna není označení pro tvorbu naší současnosti? Odpověď není zcela jednoznačná: je a není! Slovíčko moderna se v oblasti hudební historie totiž vžilo jako označení pro hudbu, která vznikla po známé době velkého třesku, za který je považován přelom 19. a 20. století. Život a s ním i historie včetně hudební se řítí dále, a jak je zřejmé, kvůli zahleděnosti do bezprostřední současnosti se stávají některá označení velmi zavádějícími a bude je nutno asi pro budoucí období náležitě upřesnit či dokonce změnit. Dnes ale ještě musíme zůstat u termínu původního, tedy u "moderny"' - tvorby vznikající po roce 1900, zahrnující zvláště zajímavé počiny první poloviny dvacátého století. I v české hudební historii rozlišujeme několik generací české moderny. V té první jsou například Dvořákovi žáci - například Suk a Novák, v druhé pak třeba Otakar Zich, Rudolf Karel nebo Emil Axman. Bohuslava Martinů či Aloise Hábu bychom našli ve skupině skladatelů třetí generace české moderny. Právě v těchto teritoriích se bude tentokráte rozhlížet ve svém pravidelném Koncertě v rámci středeční hudební Akademie Ilja Hurník. Vybral do ní díla, jež neslyšíme právě často. Svou kantátou "Píseň o rodné zemi" na text Josefa Hory chtěl s blížícím se nebezpečím fašismu posluchače nejen povzbudit, ale i varovat Otakar Jeremiáš (1892-1962, je řazen do 2. generace české moderny), význačný český skladatel, i někdejší šéf rozhlasových symfoniků. Jaroslav Ježek (1906-1942), známý spíše z písničkové a orchestrální tvorby pro Osvobozené divadlo, byl kdysi členem agilní moderní skupiny Mánes a v hudebních příručkách bývá řazen do 3. generace. Jeho tvorba v této oblasti je stále nedoceňována a přehlížena. Ježkovi bude v tomto Koncertu patřit poslední slovo - uzavře jej orchestrální skladba s jednoduchým názvem - Symfonická báseň. Evropskou scénu bude zastupovat muž o šest let mladší než Ježek, který ho ale přežil až takřka do naší současnosti Jean Francaix (1912-1997). Navázal zajímavě na své blízké předchůdce - francouzské modernisty, kteří světovou hudbu minulého století obdařili velmi zásadními inspiracemi. Z jeho díla je dnes velmi populární Concertino pro klavír a orchestr.

BOHUSLAV VÍTEK