V malebné bohémské čtvrti Coyoacán v hlavním městě Mexika - Mexico City - je na první pohled velmi nenápadná budova: Muzeum a dům Lva Trockého. Právě na tomto místě byl před téměř 62 lety Trockij zavražděn agentem Stalinovy tajné policie. Dům se zachovalým interiérem byl otevřen veřejnosti až padesát let po jeho smrti.

Musím se přiznat, že když jsem se vydala do domu Lva Trockého, čekala jsem obskurní muzeum zející, až na pár excentrických turistů, prázdnotou. K mému překvapení bylo muzeum na kraji jinak poklidného Coyoacánu u rušné třídy Río Churubusco nabité k prasknutí mexickými studenty. Mládež vyzbrojená sešity horlivě opisovala texty pod černobílými fotografiemi zachycujícími Trockého život v mexickém azylu od jeho příjezdu v roce 1937 až do násilné smrti v srpnu 1940.

Zájem vidět Trockého dům ve mně vzbudila návštěva jiného muzea, nedalekého domu slavného mexického malířského páru Fridy Kahlo a Diega Rivery. Mexický moralista Rivera, zhrzený člen Mexické komunistické strany, a tudíž přesvědčený trockista, pomohl získat Trockému v roce 1937 azyl v Mexiku. Lev Trockij se po příjezdu do Mexico City nastěhoval se svou manželkou Natálií Sedovou do domu Rivery a Kahlo, kde prožil krátkou a prý intenzivní milostnou aféru s atraktivní a zcela nekonvenční Fridou Kahlo. Milostné a politické nesváry nakonec přiměly Trockého vzdát se pohostinství Kahlo a Rivery a nastěhovat se s Natálií do nedalekého domu na Vídeňské ulici. Trockij přeměnil dům na malou pevnost proti Stalinovým agentům, kteří usilovali o jeho život.

Návštěva Trockého domu je silným zážitkem. Dům je zachován v takové podobě, v jaké byl v srpnu 1940, kdy byl Trockij ve své pracovně smrtelně poraněn. I po více než šedesáti letech je z domu, který byl vybaven na dnešní dobu velmi primitivním bezpečnostním zařízením, cítit samota jeho obyvatel a hrůza z hrozící smrti.

Dům se světle růžovou omítkou, porostlý popínavými růžemi, stojí v zahradě plné rozkvetlých keřů a obklopené vysokou zdí. Na zahradě je králíkárna a kurník, kde Trockij pěstoval své milované králíky a kuřata. V garáži, kde parkovaly jeho ford a dodge, je nyní promítací sál. V rohu zahrady stojí strážní věž. Dům je uvnitř temný a překvapivě chladný. Kuchyň, vybavená rustikálním nádobím s plynovým sporákem, tmavá, strohá jídelna, ze které se vstupuje do Trockého knihovny se zažloutlými svazky a nezbytným diktafonem. V šatně visí ve skříni Trockého obleky a Natáliiny šaty a střevíčky. Nejbytelněji opevněnou částí domu je Trockého pracovna a přilehlé dvě ložnice. Návštěvník se musí skrčit, aby prošel nízkými železnými dveřmi, které se zavíraly zevnitř na petlici. Ve zdi manželů Trockých jsou dodnes díry od kulek vypálených během ozbrojeného útoku na dům na jaře roku 1940. Útok asi třiceti ozbrojenců vedl další slavný mexický malíř a stalinista - David Alfaro Siqueiros. Trockij, Natálie a jejich vnuk Seva přestřelku jako zázrakem přežili.

Co se nepodařilo útočníkům zvenčí, dokázal katalánský komunista Ramón Mercader zevnitř, když se vetřel do nejbližšího okruhu Trockého přes milostný poměr s jeho americkou sekretářkou Sylvií Angelof. Mercader vešel do Trockého pracovny kolem páté hodiny odpolední 20. srpna 1940, v kapse baloňáku měl cepín s uříznutou rukojetí. Zbraní vší silou udeřil Trockého do hlavy. Smrtelně poraněný Trockij zemřel v nemocnici o šestadvacet hodin později. Na stole v jeho pracovně leží nedokončená biografie Stalina a zažloutlý kalendář otevřený na datu 20. srpna 1940. Rudě natřenou podlahu pokrývají vybledlé, kdysi pestrobarevné mexické koberce.

S úlevou vycházím z ponurého domu na slunnou, provoněnou zahradu. Dávám se do řeči s Palomou, studentkou Mexické národní univerzity, která mi vysvětluje, že uvnitř Trockého domu působí nadpřirozené síly ducha zavražděného revolucionáře. Ptám se Palomy na důvod velkého zájmu mladých lidí o Trockého muzeum. Mexičtí studenti jsou podle ní hodně levicoví a přicházejí do muzea z čirého zájmu. Cedulka na zahradě ukazuje směrem k šedému fádnímu betonovému kvádru s kladivem a srpem, splihlým rudým praporem a nápisem León Trotsky. O čerstvé květiny u náhrobku s popelem Trockého a Natálie se stará jejich vnuk Estéban Volkov, který zůstal v Mexiku. Zatímco podobné betonové úlitby Stalinovi a Leninovi po celém světě padly, podivný památník poslednímu z revoluční trojky zůstává na zahradě mexického domu nedotčen.