Celou vitrínu s těmito cenami bych jistě udělil i řadě svých studentů na FAMU. Ti mívají nejlepší úmysl natočit svůj ročníkový film do února, pak do června a nakonec ho hekticky dodělávají v září, poslední noc před postupovými zkouškami. Konečně takový Český lev za snahu by také lecjakému autorovi českého filmu docela slušel.

Někdy se mi zdá, že by udílení těchto cen uživilo celý úřad. Ve frontě na toto významné ocenění by stáli třeba lídři politických stran s tlustopisy svých programů, řadu čestných cen bych politikům udělil i za invenční předvolební kampaň. Pak by tam bylo obrovské množství občanů s nadváhou, kteří se právě připravují na svou čtyřicátou šestou, určitě účinnou, dietu, nemálo by bylo i těch, kteří se chystají přestat kouřit a také konečně navštívit svého stomatologa (neurologa, kardiologa, gynekologa, urologa - nehodící se škrtněte).

Zametu si ale před vlastním prahem: o prázdninách uklidím půdu a sklep, konečně přečtu a roztřídím stohy dopisů, z mnoha kilogramů kompostovaných fotografií vyberu a popíšu jen ty, co mají právo přežít, a ostatní statečně vyhodím. Napíšu všem, kterým jsem neodpověděl či na ně zapomněl. Navštívím své vzdálené blízké, staré a nemocné. Budu sportovat, jíst budu málo a často jen zdravé věci - a tedy zhubnu. Přečtu několik tlustých knih. Budu se na svět dívat optimisticky, radovat se z toho, co mám, a nebudu smutnit pro to, o co jsem přišel a co mě trýzní. A na konci léta si udělím cenu. Něco mi říká, že to bude ta "Za snahu". Tu nám přece nemůže nikdo upřít! S medailí na prsou se nám po té dlažbě z dobrých úmyslů půjde do pekel přec jen trochu radostněji.

Je to s námi často jako ve smutném vtipu, kdy jeden muž říká druhému: "S tamhletou holkou bych zase jednou chtěl něco mít." "Ty jsi s ní už něco měl?" opáčí překvapeně druhý. "Ne, ale už jsem jednou chtěl."