Nova prokládá letní večery poněkud provařeným Troškovým senem a jahodami, Prima je obložila detektivkami, ČT 1 ovládly klasické westerny. Avšak zábavně vysmáté léto poskytuje víc volných chvil i k návratům, které nabízejí reflexi. Druhý program ČT s tím počítá a uvádí přehlídku starších českých dokumentů. Např. výběr z cyklu Takoví jsme byli my, dobří rodáci aneb Z letopisů Máselné Lhoty (z r. 1995), kratičké snímky připomínající reálné události a lidi charakteristické pro léta 1945-1995. Jejich zařazení do programu zároveň dosvědčuje, že v České televizi dnes citelně schází koncepčně myslící a kreativní osobnosti formátu Vladimíra Branislava, který byl duchovním otcem (nejen) tohoto cyklu, ale i autorem některých částí. Šťastným a aktuálním počinem - s přihlédnutím k trvajícím diskusím o Benešových dekretech a odsunu Němců - je vysílání dokumentu Milana Maryšky a Zdeňka Eise Odkud jsi, kam jdeš (z r. 1993). Hloubavý snímek, jehož aktéři, vesměs svědkové krutostí odsunu, vypovídají o svých zkušenostech i o názorech a myšlenkách, k nimž během let došli. Film vyznívá v duchu obecného smíření, kupodivu mnohem nadějněji, než ukazuje současný stav česko-německých vztahů. Po devíti letech od vzniku dokumentu se ocitáme čím dál víc ve slepé uličce, a to i přes vzájemná politická ujišťování či někdejší perspektivně vyhlížející Česko-německou deklaraci.

Prázdninovou přehlídku dokumentů zdobí také tři díly Stínových vojáků Petra Hviždě. Přinášejí cenná fakta a posuzují odbojovou činnost československých parašutistů vysazovaných v průběhu války na území protektorátu poněkud jinak, než jsme byli dosud zvyklí - reálněji a bez heroizujících mýtů.

Vedle pozoruhodných repríz však stojí za připomenutí i dvě televizní premiéry, přenosy živých pódiových produkcí, které uvedla ČT v sobotu 13. 7. večer: přímý přenos závěrečného večera 37. MFF v Karlových Varech a koncertní provedení Gershwinovy opery Porgy a Bess (Česká filharmonie pod vedením Vladimíra Válka, američtí sólisté a sbor) - záznam z Rudolfina pořízený před několika dny. Karlovarské finále patrně nikoho nezarmoutilo, pokračovalo v kabaretním rázu festivalu, který mu dali nápadití bratři Czabanové. Hýřilo roztodivnými efekty, hrami s živým ohněm a duchaplnostmi (k zdařilým patřil odvážně recesistický nástup poroty, jiné zas na obrazovce nevyzněly), navíc je polidšťovaly drobné kiksy, které většinou jistil pohotový Marek Eben. Program byl určitě zdařilejší než poněkud stereotypní televizní zpravodajství z festivalu včetně Festivalových vteřin. (Ještě že se z festivalu vysílaly i poutavé Přesčasy Michala Horáčka!) Nicméně skvostné provedení Gershwina určitě stálo za to, aby mu (nejen) hudbymilovné publikum dalo přednost.