Pondělí 29. 7. 2002 ČT 2 - 21.30 hodin

Hrdinou napínavého příběhu je producent úspěšných akčních filmů (Bill Pullman), jenž se sám ocitne v ohrožení života, když se víceméně nechtěně zaplete do událostí, které přesahují jeho nejsmělejší fantazie. Je totiž unesen a málem zabit - vyvázne jen s notnou dávkou štěstí, neboť dálkoví ostřelovači zlikvidují jen dvojici najatých vrahů. Producent prožívá své znovuzrození v partě mexických dělníků, učí se přijímat jiné životní systémy. Současně ovšem pátrá po důvodech, které jej málem připravily o život.

Ukáže se, že se náhodně dostal na stopu přísně tajného projektu, kterým je detailní sledování dění na Zemi prostřednictvím družice - rozlišení se pohybuje řádově v metrech. Odborníkem, který pomáhal tento systém, mající účinně pomáhat v boji proti zločinnosti, přivést na svět, je člověk obávající se zneužití. A vojenské kruhy, chystající jej samozřejmě v tajnosti, nemilosrdně likvidují každého, koho jen podezírají z prozrazení.

Wenders zasadil své vyprávění do prostředí novodobého Babylonu - do Hollywoodu. Ostatně časté záběry na rozložité blikající město z vyhlídkového bodu, kde je postaven i luxusní producentův dům, dokládají použití atraktivních lokalit. Náčrt úlohy násilí v současném světě je ovšem dost plochý a toporný. Wenders se snažil dosáhnout do určité míry akční podoby, ale nedařilo se mu v potřebné intenzitě.

Použitou zápletku shledávám dosti vyumělkovanou (tajemné síly usilující o nadvládu nad světem jsme již mohli zaregistrovat ve filmech jako Pohled společnosti Parallax nebo Ctihodné mrtvoly). Domýšlení událostí je dosti vágní až samoúčelné, podřízené logice běžného dobrodružného příběhu. Ani herecká složka nijak neohromí. Zamýšlená metafora o skrytých mocenských strukturách tak vyšla jen částečně.

Úterý 30. 7. 2002 NOVA - 22.30 hodin

Režie Alan Metzger. Hrají Judith Light, Pamela Reed, Philip Bosco, Bill Nunn, Collin Wilcox Paxton, Nicholas Pryor, Elke Larson a další.

Středa 31. 7. 2002 ČT 1 - 21.45 hodin

Smrt osmnáctileté studentky pardubického gymnázia Barbory Dymákové zůstává pro východočeské kriminalisty záhadou i po třinácti letech. Jak a proč přišla dívka z Heřmanova Městce v létě roku 1989 o život, je stále nejasné. Jisté je jen to, že nespáchala sebevraždu. Jana Štěpánková ze Strakonic, studentka Obchodní akademie v Písku, byla viděna naposledy 16. května tohoto roku kolem tři čtvrtě na dvě odpoledne, kdy stopovala v Písku směrem na Strakonice. Zastavilo jí osobní vozidlo nezjištěné značky a SPZ tmavé barvy. Domů už však nedorazila ani o sobě nepodala žádnou zprávu.

Snad televizní prezentace obou případů pomůže kriminalistům v pátrání. Vlastně to jsou oni, kdo s prosbou o pomoc přicházejí. Moderátor k tomu dodává: "Ukažte mi nějakého politika, který řekne: já se opravdu snažil, ale teď už jsem bezradný a potřebuji pomoc od tebe, občane. Kriminalisté to umějí. Jsou to vlastně frajeři."

Díky tomuto frajerství, a samozřejmě i díky úsilí a umu detektivů, je počet případů vyřešených za pomoci diváků pořadu Na stopě úctyhodný.

(tp)

Čtvrtek 1. 8. 2002 ČT 1 - 20.00 hodin

Pátek 2. 8. 2002 ČT 2 - 20.00 hodin

Česká televize se vypravila za Gerardem Mortierem. Jedenáctiletý syn pekaře z vlámského Gentu viděl operu Kouzelná flétna a v tu chvíli bylo rozhodnuto: jeho život se spojil s operou. Vystudoval sice práva, ale zároveň se zajímal o hudbu a také rád organizoval hudební akce. Profesionální zkušenosti získával v divadlech v Paříži, Düsseldorfu a Bruselu a dnes je jedním z nejuznávanějších operních intendantů; a to jak divadelních, tak festivalových. Loni skončilo jeho desetileté působení v čele salcburského festivalu. Gerard Mortier se tu pokusil prolomit povědomí o tradici jako o relikvii a radikálně změnil spíše konzervativní dramaturgii kdysi formovanou Herbertem von Karajanem.

Za dobu svého působení v Salcburku uvedl na padesát nových produkcí, poprvé v historii festivalu tu například byla nastudována díla Leoše Janáčka. Pro nás Čechy zní opravdu libě slova dnes už bývalého festivalového šéfa, který říká: "Na rozdíl třeba od staromódního a sentimentálního Pucciniho se Janáček zabývá skutečnými problémy a navíc má obrovskou humanistickou vizi."

Ze Salcburku vede cesta Gerarda Mortiera do Německa a přes ně do pařížské Opéry Bastille. I tady, jak nás ujišťuje, bude hledat nové impulzy pro hudební divadlo. Jeho dosavadní dráha slibuje, že je nacházet bude.

TOMÁŠ PILÁT

Sobota 3. 8. 2002 ČT 1 - 14.40 hodin

Režisér Yves Amoureux obsadil do hlavní role Bernarda Giraudeaua, do dvojrole Suzy a Cécile herečku Zabou.

Neděle 4. 8. 2002 ČT 2 - 17.20 hodin

Odjakživa jsou po celé Evropě oblíbeni hrdinové, kteří bohatým brali a (někdy) chudým rozdávali - v Anglii to je Robin Hood, známý z bezpočtu filmových zpracování, ve Francii Cartouche kdysi ztělesněný samotným Belmondem, na Slovensku Juraj Jánošík. Společným rysem všech těchto vyprávěnek je, že historické jádro obalují zkazkami a pohádkovými atributy, že z obávaných loupežníků, lupičů a lapků činí bojovníky proti bezpráví a panské zvůli, kteří se zastávají bezprávných a utlačovaných.

Jánošík, krutě popravený roku 1713, vstoupil do legend. Psaly se o něm romány i verše, hrály divadelní hry. Filmařům učaroval hned ještě v němé éře - i v mezinárodním kontextu velice zdařilý snímek z roku 1921 patří mezi zakladní kameny ztuha se rodící slovenské kinrematografie. Je téměř neuvěřitelné, že titulní roli v něm ztělesnil tehdy ještě nebývale mrštný Theodor Pištěk, od něhož bychom očekávali všechno možné, jen ne to, že se promění (řečeno dnešním termínem) v akčního hrdinu. Rozhodně by si zasloužil zpřístupnění na televizních obrazovkách, protože jej zatím zná jen hrstka vyvolených.

Druhá, již zvuková podoba pochází z roku 1935. Víceméně to však byla česká záležitost, počínaje financováním a konče osobou režiséra - byl jím Martin Frič. Jedině představitel hlavní role byl hromotlucký Slovák - Paľo Bielik. Také Fričův Jánošík, poučen nejlepšími zahraničními vzory, náležel mezi nejlepší tituly své doby, dokonce si vysloužil protesty ze strany Maďarska ohledně svého údajně protimaďarského zacílení; ničemná vrchnost skutečně pocházela z Uher.

A tentýž Paľo Bielik se na začátku 60. let ujal, tentokrát již jako režisér, výpravného, samozřejmě již barevného zpracování stejné látky. Plně zužitkoval přírodní krásy i napínavé zápletky, obratně mísí napětí s humornými okamžiky. Tuto verzi, jíž lze z dnešního pohledu vyčítat snad jedině přílišnou rozvleklost, nyní uvádí Česká televize.

Zbývá ještě dodat, že jánošíkovská legenda dále inspirovala animovaný film Zbojník Jurko, ale dokonce pronikla až do Polska. Kdysi tam vznikl televizní seriál, nyní se chystá velkolepá filmová verze, poučená hollywoodskými vzory.