Itálie je celkem spokojena se svým členstvím v Evropské unii. Zvykla si poměrně dobře i na euro, i když zjišťuje, že s příchodem eura stouply ceny. Co však nemůže absolutně tolerovat, je to, jak se zachází s jejími gastronomickými specialitami, které mají často staletou tradici. Pustila se proto do ostrého boje o uznání svých typických produktů a o výjimky, které by jí dovolily používat jinak zakázané suroviny, jako je například syrové mléko. Některé bitvy vyhrála, jiné prohrála, ale kapitulovat nehodlá. Musí totiž bránit 2170 typických výrobků. Jen Francie jich má víc.

Olivový olej, pasta, sýry vyráběné v malém jsou to nejlepší, co můžete v Itálii dostat. Je absurdní chtít aplikovat normy platné pro průmyslovou produkci například na ovčí sýr, který dozrává v tufových sklepech celé měsíce. Anebo na sýr caciocavallo vyráběný v jižní Itálii z mléka tak tučného, že může vyzrávat i sedm let. Itálie prostě není jen zemí špaget, pizzy a vína. Itálie, to je mozaika stovek a stovek výborných sýrů a salámů, jedinečné zeleniny, ovoce a luštěnin. Myslíte, že sýry umí dělat pouze Francie? Také Itálie má již dávno svůj sýr s plísní - pikantní a sladkou gorgonzolu. A Francie nemá parmezán, sýr, který zná celý svět, a bohužel ho může také kdekdo vyrábět. Ten pravý se nazývá parmigiano, protože je z okolí severoitalské Parmy, kde se mimochodem dělá také jedinečná nevařená šunka. Méně známý je pecorino romano, který se, na rozdíl od parmezánu, dělá z ovčího mléka. Vyrábí se také ve velkých voňavých kolech, také se nechává zrát měsíce a nakonec se podobá parmezánu, ale je o hodně pikantnější. Kdo by dnes neznal mozzarellu. Ta pravá se vyrábí výlučně ze syrového buvolího mléka. Samozřejmě výborná je i čerstvá mozzarella z kravského mléka, důležité ale je, aby měla tzv. slzu, když na ni trochu přitlačíte. Pro milovníka sýrů je Itálie rájem. Může začít ochutnávat v horských údolích Val d'Aosty, pokračovat přes Piemont do Furlanska a pak dolů až na Sicílii a všude na něj bude čekat nějaké místní sýrové překvapení. Sýry vyzrálé se silnou vůní, sýry nakládané ve speciálním kořeněném láku, sýry, které zrály na ořechovém listí, ve víně nebo v medu, sýry se šafránem nebo lanýži, sýry, které v sobě uzavírají voňavé máslo, jemné sýry připravované pouze v měsíci, kdy začíná vylézat první jemná travička,i sýr vyráběný podle receptu z 8. století.

Další známou italskou specialitou je mortadella. Nedejte na pověsti, že se vyrábí z oslího masa nebo z nějakých záhadných ingrediencí. Starou recepturu znají pouze výrobci, ale prý ta obrovská kola salámu, velká jako talíř, jsou výsledkem předlouhé tradice. Již pět set let před naším letopočtem prý Římané dělali salám z vařeného vepřového masa roztlučeného ve hmoždíři a ochuceného myrtou. Muselo to být stejně voňavé a chutné jako mortadella dnešní. A nesmíme zapomenout na další italskou specialitu - polentu. Je to kaše z kukuřičné mouky, nic zvláštního, ale v poslední době prý vědci objevili, že podporuje erotickou aktivitu.

Výčet italských gastronomických specialit by byl nekonečný. Itálie za ně hodlá tvrdě bojovat. Je přesvědčená, že tyto typické podukty je třeba hájit stejně jako životní prostředí, faunu a flóru. Jinak by světu ubylo barev a zůstala by jen ta průmyslová šeď.