V létě uvádí Česká televize poměrně bohatý výběr dokumentární tvorby. Zařazuje nejen reprízy (např. v "záhumenku" vyhrazeném přehlídce pozoruhodných domácích snímků posledních let, opakování ostravských Předčasných úmrtí či "Máselné Lhoty"), ale i premiéry (zahraniční dokumenty zpravidla v pondělí). Na obrazovce se tak setkávají a vzájemně konfrontují snímky různých témat, zaměření i úrovně; sláva některých už trošku vybledla, jiné zůstávají pořád aktuální. V těchto týdnech např. zaujal třídílný německý cyklus Vojska SS. Pokračuje v mapování jednotlivých jevů a událostí třetí říše - z nedávno uvedených obdobných projektů poslední doby jmenujme aspoň Hitlerovy muže. Také dokument Vojska SS pojednává své téma s příkladnou faktografickou pečlivostí, není to však jeho jediná možná ani hlavní přednost. Nejcennější je, že se nevyhýbá trvale palčivým, ožehavým otazníkům a konfrontacím. Vedle dobových záběrů tvoří významnou část snímku výpovědi svědků a účastníků (především někdejších příslušníků SS), které jsou často otřesně upřímné: Jak to bylo s dobrovolností, s níž se z dosud bezúhonných a "normálních" mladých mužů stávali esesáci? Jak mohli natolik podlehnout nacistické ideologii, že se (mnozí) bez výčitek svědomí účastnili vražd, vyhlazování obyvatelstva na dobytých územích, či "služby" v koncentrácích?

Taková (někdy i krutá) otevřenost mnoha našim dokumentům chybí. Často zůstávají u pouhého shromáždění a utřídění faktů, byť úctyhodných. Ale dobrý dokument byl měl nejen konstatovat, ale i znepokojovat, provokovat otázky, vyzývat diváka, aby hledal třeba i diskusní, nicméně původní odpovědi. Těmto požadavkům určitě dostojí právě uváděný triptych Petra Hviždě Stínoví vojáci, nebo i některé díly dlouhodobého seriálu Diagnóza. Byť je jeho poslání trochu jiné (tvůrci hned v úvodu deklarovali, že chtějí především informovat veřejnost o nových diagnostických a terapeutických metodách), vyznění je někdy až mrazivě provokativní. Platí to i pro Diagnózu uplynulého týdne, věnovanou "kuřácké nemoci" Zdeňka Mézla: Tento vynikající výtvarník nám tu s téměř pobavenou rezignací sděluje, že svou životosprávou možná páchá pomalou sebevraždu, ale vzhledem k práci, kterou dělá, prý vlastně jinak ani nemůže. Diváku, odpověz si sám, zda je to pravda.