Frida Kahlo, kdysi obskurní mexická malířka, která žila ve stínu giganta mexického muralismu Diega Rivery, je téměř padesát let po své smrti jednou z nejpopulárnějších umělkyň světa. Bouřlivý a tragický život této vášnivé, složité osobnosti zaujal dokonce i Hollywood, který chystá na letošní podzim premiéru filmu Frida s mexickou filmovou hvězdou Salmou Hayek v hlavní roli.

Kořeny Fridy Kahlo jsou v hlavním městě Mexika. Nízký dům, nabarvený indigovou modří s červenými okenicemi, zakrývají na ulici Londres na tichém předměstí Mexico City Coyoacán husté magnoliové stromy. V modrém domě Casa Azúl se narodila v roce 1907 mexická malířka Frida Kahlo. Kahlo prý nechala rodinný dům natřít sytěmodrou barvou po smrti svého milovaného otce Guillerma Kahlo, židovského emigranta, který přišel do Mexika z Německa na konci 19. století. Dnes tichý dům byl po léta svědkem bouřlivého manželství Fridy Kahlo se slavným mexickým muralistou Diegem Riverou. Malířce se stal útočištěm během jejího zhoršujícího se zdravotního stavu. Zdi domácí galerie zdobí především autoportréty. Lidé se Fridy často ptali, zda maluje sama sebe z čisté sebelásky. Podle kurátora muzea Ignacia Custodia měla Frida na takové otázky svéráznou odpověď: "Říkala, že maluje sama sebe, protože se nejlépe zná a navíc je téměř pořád sama," říká kurátor.

Frida, na fotografiích z raného dětství živá dívka s jemným obličejem lemovaným tmavými vlasy a pronikavým pohledem zvídavých očí, chtěla být původně lékařkou. K malování se dostala po tragické dopravní nehodě, při které byla v osmnácti letech těžce zraněna. Matka dala dívce, upoutané na lůžko, olejové barvy, aby zkusila malovat. Na nebesa nad postelí upevnila zrcadlo, ve kterém se ležící dívka mohla vidět, a Frida tak začala malovat první autoportréty.

Celý život Fridy Kahlo provázela fyzická a duševní bolest. Obrna z dětství a rozdrcená pánev ji zanechaly ve stavu neustálé bolesti. Kvůli nemocné páteři musela po léta nosit sádrový korzet, který ozdobila svými kresbami. Bouřlivé manželství s Diegem Riverou, starším o jednadvacet let, jí způsobovalo utrpení psychické - šlo především o Riverovy avantýry, které oplácela stejnou měrou. "Fridiny zálety byly zamýšlené jako pomsta Riverovi za jeho sukničkářství," říká kurátor domu Fridy Kahlo Ignacio Custodio. Frida prý měla dokonce krátký milostný poměr i s revolucionářským vyhnancem Lvem Trockým, který našel se svou manželkou Natálií krátký azyl v domě Fridy a Diega. Frida a Diego se spolu rozvedli, ale za rok se opět vzali, i když Frida už pak odmítala s Riverou intimně žít.

Největší tragédií života Fridy Kahlo bylo nenaplněné mateřství, které je tématem jejích emotivně nejsilnějších obrazů, z nichž se řada odehrává v nemocničním prostředí. Frida považovala své obrazy za jakousi náhradu tří neúspěšných těhotenství. Obrazy často provázejí krátké texty a kresby vnitřních orgánů a lékařských nástrojů. Frida se inspirovala k jedinečné formě svých pláten mexickým lidovým uměním, takzvaným exvotos, ručně malovanými obrázky s poděkováním za zázračné splnění proseb, které věřící nechávali u svatých v mexických kostelech. Stovky těchto obrázků zdobí i dům Fridy Kahlo.

Rok před smrtí lékaři amputovali Fridě pravou nohu. V ateliéru domu Fridy Kahlo stojí invalidní vozíček, ve kterém namalovala své poslední obrazy. Na opuštěném malířském stojanu stojí nedokončený obraz Stalina. Frida se stejně jako Rivera hlásila k levicovým intelektuálům a některé její obrazy vypodobňují Lenina a Marxe. Poslední obraz, který Frida namalovala, nazvaný A žije život - Viva la vida, má jednoduchý námět: zátiší s melouny. "Meloun pro ni vyjadřoval barvy mexické vlajky - zelenou, bílou a červenou," říká Ignacio Custodio. Šťavnatý meloun si možná spojovala i se zdravím, kterému se nikdy netěšila. Kuriózní je, že na posledním obraze Diega Rivery jsou melouny také. Frida Kahlo, která měla za svůj krátký život v Mexiku pouze jedinou výstavu, je nyní jedním z nejpopulárnějších umělců. Její oblékání a dům ve stylu lidového Mexika jsou inspirací pro výtvarníky a designéry po celém světě. Nejsilnější jsou ale její bolestivě upřímné obrazy, které sice postrádají bravurní styl jejího manžela, jsou ale nahými výpověďmi o nejhlubším utrpení malířky, okolo kterých nelze jen tak nevšímavě projít.