Je něco, co zkušeného režiséra ještě zaskočí?
Vždycky počasí a nejen to - skoro každý den vás něco zaskočí, pořád jste postavena před nové a nové situace, protože filmování je proces, který se neustále někam vyvíjí, někam se žene.

Je právě toto na natáčení lákavé a svým způsobem vyzývavé?
Je a jsem tomu rád, samozřejmě pokud problémy neohrozí natáčení. Když lije, těžko se dají točit například milostné scény u přehrady, ale jinak denní potíže, které nastávají při natáčení, mně připadají dokonce i docela zábavné. Řešit je elegantně a důsledně, nedělat kompromisy, schopnost improvizovat ku prospěchu věci je to, co mě láká. Moje pomocná režisérka říká, že jsem režisér, který má rád obtíže.

Máte je rád i v životě?
Příliš neodlišuju život a filmování, ale přece jen - v životě je rád nemám. Nijak si v problémech nelibuju.

Je pro režiséra výhodou, když už má určité jméno, jistou prestiž?
Přistupuju s určitým chvěním a nejistotou ke každému filmu. Vždycky je to tak trochu krok do neznáma, i když jste připraven sebelépe. Každý film je pro mě napínavý a vždycky se obávám výsledku. Když už režisér něco natočil a ví se o něm, že svoji práci dělá pořádně a v termínech a profesionálně, má, pokud jde o další možnosti, situaci do určité míry usnadněnou, ale než se k něčemu takovému dostane, nějaký čas to trvá a je to těžká cesta.

Začínal jste jako dokumentarista...
Krok od dokumentu k hrané tvorbě nebyl vůbec jednoduchý, protože v Čechách je tendence škatulkovat, to znamená, že když vystudujete nějaký obor, v mém případě dokument, máte ho dělat, očekává se to od vás. Dnes už je to jiné, ale dřív byl přestup do hrané režie plný potíží. Nejčastěji jsem slýchal námitky, že režisér, který točí dokumentární filmy, neumí pracovat s herci. Nikdy jsem si to nemyslel, protože i jako dokumentarista pracuju s lidmi. A s hercem je to svým způsobem snazší, protože na rozdíl od běžného člověka se nebojí kamery, naopak jde jí takzvaně naproti. Přesto jsem byl varován před hranou tvorbou a nabádán, abych se držel svého kopyta a pokud možno nepřelézal nějaké mantinely.

Jen v profesi, anebo i v životě?
Jsem takový, jaký jsem. Jestli jsem takový v profesi, jsem takový i v životě. Nemám dvě tváře.

Nicméně na dokument jste nezanevřel...
Naopak, rád se k němu vracím. Je to dobrodružství poznávání světa a hlavně lidí a to mě vždycky hrozně bavilo. Nedám na něj dopustit, i když hraná tvorba je to hlavní, čím se zabývám. Jedno se druhým ovlivňuje. Lpění na detailu vychází právě z dokumentu, stejně jako určitý cit pro pravdivost scény a hereckého projevu.

Vzpomenete si na svůj první hraný film?
Jistě, ale nezapomínám na žádný - ani na první, ani na druhý...

Ještě novotou voní váš další film - dramatický příběh z druhé světové války Hodina tance a lásky, film svým způsobem výjimečný...
Je výjimečný svým neotřelým pohledem na problém holocaustu. Jde o komorní příběh židovské baletky, jejíž osud se v jednom dni protne s životem rodiny esesáckého důstojníka.

Měl jste na začátku své profesní dráhy větší obavy než dnes, jak film dopadne?
Můj pocit by se dal nazvat pnutím, něčím, co bych nikdy nechtěl ztratit - a to je dychtivost, očekávání, oheň, který v sobě člověk má. Neokoralý postoj ke světu je důležitý. Přál bych si, aby vydržel. Proto přelézám ty zmíněné mantinely, abych nezpohodlněl, protože to bych opravdu nerad.

Čemu věnujete nejvíc času, než padne první klapka filmu?
Výběr látky je prvořadý. Mockrát se mi stalo, že jsem cítil, že něco prostě nechci dělat a ani jsem nevěděl proč, ale byl to velmi silný pocit, který jsem poslechl. Naprosto klíčová je pro mě práce na scénáři. Věnuju jí nesmírně mnoho času, ať jsem autorem, spoluautorem či "jen" režisérem. Při natáčení je pak pro mě v hierarchii všech činností nejdůležitější herec. Pokud jde o kameramana a celý štáb, jsou to spolupracovníci, se kterými pracuju už léta. Každý si hlídá svoje, s velikou dávkou profesionality a invence, a tím mi umožňují věnovat se herci.

Kolik trápení prožívá režisér, než obsadí všechny role?
Není to trápení, je to spíš intuitivní rozhodování a někdy už když scénář píšu, začne mi obsazení naskakovat. Proto musíte herce dobře znát, vědět kde a jak kdo hraje. I v oblastních divadlech jsou velmi dobří herci, ale bohužel my režiséři jsme líní se tam podívat. Při obsazování beru v úvahu i názory svých spolupracovníků, také pomocná režisérka mi někdy hodně "nahraje", občas i manželka. Stalo se, že jsem změnil svoji představu a bylo to k dobrému.

Změnil jste se v režijním rukopisu, promítá se v něm to, jaký jste vy sám?
Určitě. Vždycky jsem to tak trochu já. Vypovídáte o sobě. Můžete mít třeba i nějaké vzory, velké světové režisérské osobnosti vás mohou okouzlit, lehce si můžete říct, že budete točit takový a takový film, používat prostředky jako ten či onen, ale nakonec přijdete na "plac" a rozhodujete se teď tady a jste to vy.

Jak je těžké obstát v konkurenci?
Tak nepřemýšlím. Takové zavádějící myšlenky si vůbec nepřipustím. Soustředím se na práci, kterou dělám, a snažím se ji dělat s absolutním nasazením a koncentrací. Nemám čas ani energii myslet na to, že někde vedle pracuje jiný režisér. Veškerá moje energie směřuje k filmu, který točím. Jinými věcmi nebo úvahami se nezabývám.

I život se vám zjednodušil?
Samozřejmě, protože se zbavíte spousty balastů. Už neplýtváte časem. Dokážu si vychutnat příjemné chvilky. Souvisí s přátelstvím, s harmonizováním vztahů, ale třeba i s dobrým jídlem, kvalitním pitím, s pohybem na čerstvém vzduchu, se sportem... Mnoha věcmi se nezabývám. Nemají pro mě už význam. Netrápím se tím, čím jsem se trápil dřív - ctižádostí, touhou i po penězích, chutí ve vztazích dominovat, někde se prosazovat.

Hrály ve vašem životě roli šance?
Jistě. A těch promarněných je určitě víc než využitých. Ale nic bych nevzal zpátky. Nelituju ničeho. Prostě to tak bylo.

Ovlivňuje vás hodně profese?
Nikdy jsem o tom nepřemýšlel. Rozhodně nemám potřebu režírovat každou společnost, ve které se pohybuju. Někde jsem četl, že jeden režisér, i když čte knížku, obsazuje role. Tak to určitě nemám. Ale moje profese mě naučila jisté kázni, schopnosti plně se koncentrovat na danou věc a všechno ostatní, rušivé v ten okamžik odhodit a stejně tak rychle se zase uvolnit.

Jak je těžké "vybalancovat" nejednoduchý vztah režisér-herec nebo herečka?
Je to do jisté míry vztah jako každý jiný, jenom je nutné mít cit pro jejich lidskou podstatu, pro jejich lidské problémy. Naše životy se při natáčení protínají poněkud intenzivněji než životy lidí v jiných profesích. Jsme na sobě jistým způsobem závislí a musíme v sobě objevovat ty nejvnitřnější motivace a pocity a z nich potom stavíme při práci. To je práce s hercem. Poznávám spoustu osudů, které mě zajímají. Po dobu natáčení velmi těsně spolupracujete, tvoříte příběh, na kterém se všichni podílí. Je to hluboce lidský vztah, který má spoustu jemných odstínů a který třeba skončí s posledním natáčecím dnem, anebo pokračuje. Schopnost vcítit se do druhého člověka je součást profesionality.

Režisér by měl být autoritou. Je možné autoritu získat?
Tu buď máte, nebo nemáte, stejně jako charizma. Autorita souvisí především se znalostí věci. Lidé poznají, když řemeslo umíte nebo ne, a také poznají, jestli jste schopen přiznat chybu.

Herci jsou závislí na příležitostech, které jim dává režisér...
Herci se k režisérům chovají většinou dobře, to je v pořádku. Mám mezi herci kamarády, ale samozřejmě nevím, do jaké míry jsou to pevná přátelství a nakolik souvisí s tím, že já jsem režisér. Ale je mi to jedno, protože mám herce rád. Nezkoumám to. Je pravda, že jsme nebyli vystaveni takové mezní situaci, aby se pravost přátelství poznala.

Jak je těžké vrátit se po skončení natáčení zpět do reality?
To není těžké. To se prostě střihne. Souvisí to s už zmíněným uměním koncentrace. Když se točí film, unikáte z reálného světa, věnujete se hlavně filmu, ten je na prvním místě, a všechny ostatní starosti, které vás jinak štvou, jsou v pozadí, jakoby se vás netýkají každodennosti obtížného světa. Celý den děláte práci, na kterou je člověk připravený a která ho baví. Pak to skončí a vy se bez problémů opět vrátíte do svého normálního života. Zase chodíte na poštu se složenkami, nakupovat, jedete s autem do servisu anebo si jdete třeba k táboráku opékat buřty.

Co je pro vás důležité?
Základní životní hodnoty - láska, přátelství, práce.

Co to chce, aby se člověku nezatočila z úspěchu hlava?
Zbláznit se ze svého úspěchu může jenom hlupák. Zralý muž, který něco ví o životě, se nemůže zbláznit z žádného úspěchu, ale ani z žádného neúspěchu. Nepracuju s myšlenkou na úspěch a nestresuju se neúspěchem, protože to je všechno tak nejisté...

Díváte se dopředu, plánujete, nebo žijete přítomností?
Jedno čínské přísloví, které mě vystihuje, říká: "Až k mostu dojdu, uvidím, jak po něm přejdu."

Máte nějaké pevné body v životě?
Jsou nutností. Musíte mít pevné body, o které se opíráte. Mohou jimi být hodnoty, které vyznáváte, nebo lidé, kteří vás obklopují a které máte ráda.

Dokážete po náročném natáčení úplně vypnout?
Pracujete ve velkém nasazení a je potřeba umět i relaxovat. Když skončíte natáčení, do kterého dáváte všechno, veškerou energii, musíte ji zase někde načerpat. Musíte obnovit síly a v takové chvíli se nejčastěji odebírám do samoty.

JITKA KOMÁNKOVÁ