Jistě vám neušlo - pokud čtete a posloucháte komentáře -, že za krátký čas trvání nové vlády došlo k tvrdým a rozsáhlým personálním změnám na nejvyšších úřadech. Bylo by to přirozené, kdyby vláda přecházela řekněme z levicových rukou do konzervativních. Ale u nás se nic takového nestalo, dál by měla po čtyřleté volební období vládnout sociální demokracie, oproti dřívější menšinové vládě posílena o koalici středopravicových stran. Ale ani sociálnědemokratickým ministrům se sestava nejvyšších úředníků jejich předchůdců nikterak nezamlouvá. Není divu. Především odešel celý sbor Šloufových poradců, který obklopoval po čtyři roky předsedu vlády Miloše Zemana a propletl své nitky do všech ministerstev. Konce těch propojení se teprve hledají a lze najít i tak velká zauzlení, jakým je někdejší generální tajemník ministerstva zahraničních věcí, zázračně zbohatlý úředník Karel Srba, podezřelý ze zločinu nejhrůznějšího, tedy z přípravy vraždy novinářky, která zveřejnila některé z jeho praktik. Takže je nutno připustit, že ty změny mají rovněž svou logiku, ale jejich zdůvodnění je poněkud jiné.

Nejvyšší počet občanů v posledních volbách opět zvolil politickou stranu, která sice měla také notně zaneřáděné Augiášovy chlévy s představou, že jiné strany by je měly také a ještě k tomu by byly podle dosavadních zkušeností drzejší a arogantnější. Byl to bianco šek důvěry pro ty představitele, kteří se jevili jako důvěryhodní a pracovití. První razantní kroky nové vlády kupodivu působí sympaticky. Očekává se, že nepůjdou jen po povrchu a že zasáhnou i státní agentury, polostátní firmy i rady veřejnoprávních médií. Je zřejmá snaha najít kořeny, ze kterých vycházelo něco podezřelého, nevysvětlitelného, prostě špatného. Teorie o důvěryhodných státních úřednících, kteří pro svou spolehlivost a znalost prostředí setrvávají, i když se mění prezidenti a vláda, u nás trapně selhává. To svědčí o tom, že je stále příliš mnoho těch, kteří touží po účasti ve vysoké politice anebo alespoň v jejím okruhu proto, že v tom vidí možnost vysokých příjmů, výhod, imunity a moci, využitelné hlavně ve vlastní prospěch. Bohužel. Prokáže-li vláda výsledky v této očistě, prominou jí do budoucna voliči patrně i skutečnost, že těžko splní všechna svá další předsevzetí. Dokonce snad i historické přehmaty velkorysých socialistických tendencí, které přinesou vysoké zadlužení země?

Jenomže faktem je, že by se lidé neměli nechat ukonejšit sympatickou jednotlivostí a promíjet příliš. Aby tomu tak mohlo být, potřebují informace. Co nejvíc informací, pravdivých, ověřených, objevných a jasných. Jednou se možná dočkáme, že nepravosti zjistí a zveřejní sami spravedliví a nezkorumpovaní ministři, šéfové tajných služeb anebo novými pravomocemi obdařený Nejvyšší kontrolní úřad. Ten sice dnes objevuje, dává na vědomí, ale tímhle efektem jako by všechno končilo, protože dál se jeho zjištěním zpravidla nikdo nezabývá. Natož aby se veřejnost dověděla, kdo způsobil škody a nese-li za to nějakou odpovědnost. Takovou zkušenost tedy zatím v historii České republiky nemáme. Do začátků nového období vlády tu zase jsou především - ti novináři.

Na miliardové podvody s topnými oleji, s nimiž souvisí několik vražd, upozornila Česká televize. O podivných praktikách s Českým domem v Moskvě napsala první Mladá fronta Dnes. Řadu kauz nastolily týdeníky, bohužel vycházející v malém nákladu. Výsledky své pátrací publicistiky přispěla i televize Nova. A tak dále a tak dále. O to zajímavější je současná tendence, která se projevuje zvláště ve veřejnoprávních médiích - televizi a rozhlase. Kolegium generálního ředitele ČT odsouhlasilo od září zrušení komentovaného zpravodajství Jedenadvacítka a uvažuje i o zlikvidování Událostí plus. Dvou významných časů, ve kterých komentáře přinášely vysvětlení souvislostí a upozorňovaly na otazníky, které žádají odpověď. Přičinlivá je v tomto směru i stanice ČRo 2 - Praha. Vytlačila do jiných stanic a dokonce médií všechny své vnitropolitické komentátory, ačkoliv čtyři z nich jsou nositelé Peroutkovy novinářské ceny. Vnitropolitické komentáře nejsou, komentované Poledníky byly zrušeny.

Prý vás, diváky a posluchače, politika nezajímá. Chcete se bavit, žádáte hlavně rady, co vařit, jak zahrádkařit, pečovat o své zdraví a o své zvířecí miláčky, vzpomínat nad archivními záznamy, poslouchat vyprávění o životě celebrit, o cestování, a slyšet písničky hvězd. S názorem, že každá ze stanic veřejnoprávního média má nepsanou povinnost poskytnout divákům a posluchačům určité penzum aktuálních informací o různých souvislostech, ještě navíc kromě časem omezeného zpravodajství, jsem se dopracovala až ke generálnímu a programovému řediteli a šéfredaktorovi stanice. Marně. Jde prý o vyprofilování stanice. To se dělá takhle: najme se ochotný moderátor a pozve se k rozhovoru představitelka společnosti pro výzkum veřejného mínění. Ta ačkoliv nahoru dolů vysvětluje, že k volbám přišlo málo lidí nikoliv z nezájmu, ale z odporu k mnoha nejasnostem v politice, že KSČM získává hlasy nespokojeností, nikoliv ideologií, že politika je vlastně všechno, co souvisí s naším životem a co lidi samozřejmě bytostně zajímá. Přesto po rozloučení pronese moderátor svůj závěr: "Takže vás, milí posluchači, politika nezajímá. Já slibuji: na naší stanici už o politice - ani slovo."