Některé pořady svádějí k tomu, aby byly považovány za "drobné" až nepatrné, byť trvají hodinu i déle. Z prvního srpnového týdne například Na kus řeči, neboť jsme měli tu čest už i s duchaplnějšími verzemi tohoto jinak příjemného tlachání Miroslava Donutila a jeho hostů, při němž dávají k dobru veselé příhody z natáčení i malých společenských trapasů. Donutil své hosty sotva pustil ke slovu, vyprávěl většinou sám (např. Olga Čuříková je asi lepší vypravěčka, než mohla předvést), a ne vždy nejduchaplněji. I když to líp zahrál.

Ale jsou i jiné, opravdu krátké a kratší "maličkosti": Některé tiše trvají měsíce i léta, aniž je jim věnována pozornost. Zejména později večer a odpoledne je "dvojka" ČT plná magazínů většinou určených různým skupinám diváků - mládeži, věřícím atd. nebo specifickým tématům. Stává se, že tu téměř nepovšimnuty spadnou pod stůl věci závažné, společensky potřebné i publicisticky zdařilé. Nemělo by to potkat páteční Posezení s Janem Burianem, který tentokrát rozprávěl s evangelickým farářem Milošem Rejchrtem. Z jejich uvažování o poslání víry a církví v moderní společnosti vyzařovala přirozená, neokázalá moudrost. Burianovy přemýšlivé přístupy se ozřejmily i o den dřív v mimořádném dokumentu o Islandu, který natočil společně s Pavlem Kouteckým, v němž slovem uměřeně zdrženlivým, zato obrazem výmluvným pověděli o této krásné zemi leccos objevného.

Nebo ostravská Ta naše povaha česká: v trefné zkratce nastavila nelichotivý obraz současné mediální a veřejné češtiny. I když se to v ní hemžilo vtipnými ukázkami jazykových nesmyslů, vyznění bylo nakonec vlastně smutné. V brněnském (občas trochu sošném) pořadu Antonína Přidala Z očí do očí zaujala osobnost původně biochemika, pak muzikanta a nyní hudebního vydavatele Jiřího Plocka, jehož životní i profesní osudy jsou hledáním - a možná i osobním dobýváním - stále nových pevnin. Místo aby vydělával peníze, vydává se na cesty, které přinášejí jiné, pro něj patrně cennější hodnoty.

Kdo tráví letní nedělní odpoledne doma, mohl spolu s autory dokumentu v pravidelných Cestách víry probrat život i tvorbu básníka (též překladatele) Václava Renče, dlouho vězněného komunistickým režimem a ještě déle utajovaného čtenářům. Rovněž odpolední magazín Čas pro rodinu nabídl zamyšlení nad tématem palčivým a vskutku "ze života": proč otcové rodin s postiženým dítětem tak často neunesou tíhu tísnivých starostí a raději odcházejí, aby se na to "nemuseli dívat". Stává se častěji, než tušíme, a stojí to za vážnou úvahu.