34
vychází 12. 8. 2002

Zpět na obsah         

Rozhlasová publicistika


FONOGRAM

Fonogram vstupuje do čtvrtého ročníku

Písničky ze starých gramodesek, které má ve své sbírce publicista a překladatel Gabriel Gössel, měli posluchači Českého rozhlasu možnost slyšet poprvé na podzim před třemi lety. Od té doby se s ním posluchači stanice Praha každý úterní podvečer vydávají na výlet k počátkům nejen české populární hudby (jak zní podtitul tohoto zavedeného pořadu), ale jsou jim předkládány lahůdkové kousky i z hudby, která byla v meziválečném období populární také v dalších zemích.

Co máte připraveno pro příznivce vašeho pořadu do nové sezony? Nezačínají vám už docházet náměty nebo gramodesky?
Je to zvláštní - kladete mi podobnou otázku, jakou jsem od vás dostal už před třemi lety, kdy se tento pořad v hudební redakci vaší stanice rodil. Pamatuji si, že i tenkrát vás zajímalo, jak dlouho mi vydrží nápady a gramodesky. I když jsem vám tehdy odpověděl, že obojího mám dost, ani v duchu jsem si nedovedl představit, jak moc mne podpoří sami posluchači. Náměty i gramodesky mi totiž často nabízejí lidé z okruhu příbuzných populárních zpěváků či hudebníků - z jejich podnětu vznikly například pořady věnované Karlu Hruškovi, Františku Cinkovi či Františku Kmochovi. Odpovídám tedy: nápadů i zvukových záznamů mám dost nejméně na tři další roky.

Zmínil jste se o podpoře posluchačů - měly u nich některé vaše pořady zvlášť pozitivní odezvu?
Jednoznačně největší ohlas měl pořad s písničkami Josefa Stelibského - to konečně potvrzuje i příznivé přijetí CD s přepisy původních gramodesek s jeho skladbami, které loni vydalo nakladatelství Radioservis. Dost se líbily dva pořady o Eduardu Ingrišovi (možná brzy dojde i na CD s jeho písničkami), značnou odezvu měl i pořad o zajímavých reklamních gramodeskách. Někteří posluchači by chtěli víc zahraničního jazzu a domácího swingu (například nahrávky orchestru Emila Ludvíka či skladby Kamila Běhounka), jiné by zase potěšily teskné melodie, které si pamatují z mládí. Ale máme jen půlhodinku týdně.

Váš zájem o zvukové záznamy starší populární hudby je dost hluboký. Je u nás lidí s podobnými zájmy víc? Znáte se navzájem, scházíte se?
Především bych chtěl říci, že na starých šelakových gramodeskách mne zajímá nejen populární hudba, kterou prezentuji v ČRo. Ve své sbírce mám i gramodesky z úplně jiných oblastí: operní snímky, nahrávky slavných pianistů či houslistů, ale i nahrávky mluveného slova a dalších dokumentárně zajímavých snímků pocházejících ze začátku dvacátého století. A pokud jde o zájemce o staré zvukové záznamy: je jich u nás nepochybně mnoho. Potíž je ale v tom, že o sobě všichni nemusíme vědět. Pražští příznivci starých gramodesek se scházejí každé druhé úterý v měsíci v prostorách Národního technického muzea v Retroklubu, kde probíhají pořady sestavované ze starých gramodesek a filmů. Všichni zájemci jsou srdečně zváni - vstup na tyto pořady je zdarma. Potěšující je navíc skutečnost, že v poslední době začala na tyto schůzky docházet řada nových příznivců, jejichž zájem o staré zvukové záznamy podchytil právě náš rozhlasový pořad. Když vše dobře dopadne, měly by se v nové sezoně tyto pořady konat každý týden.

Jak se k vám vlastně dostávají ty "lahůdky" na starých gramodeskách? Nabídne vám ještě dnes vůbec někdo nahrávky, které jsou pro vás zajímavé?
Drtivou většinu gramodesek získávám prostřednictvím inzerátů, které po dlouhá léta pravidelně umisťuji do denního tisku. Často získám velice zajímavé snímky: nedávno jsem například přinesl gramodesku se dvěma písničkami v podání Saši Razova. Vůbec jsem do té doby nevěděl, že tento textař a scenárista také zpíval na gramodesky. V řadě případů mi desky nabídli i posluchači po vyslechnutí určitého pořadu - uvědomili si, že jim někde na půdě nebo ve sklepě vlastně zahálí. Zajímavé snímky občas seženu i od zahraničních sběratelů - například německy či anglicky zpívané nahrávky R. A. Dvorského a jiných českých umělců. Právě některé z těchto zajímavých přírůstků uslyší posluchači v novém ročníku našeho pořadu.

Já bych se tedy na závěr našeho rozhovoru vrátil ke své první otázce - co uslyší posluchači pořadu Fonogram Gabriela Gössela v nejbližší době?
Ještě letos uslyší například hudební profily Anny Ondrákové, Františka Kreuzmanna či legendární Mařenky Zieglerové, seznámím je s orchestrem holandského kapelníka Eddyho Walise, který na gramodeskách provázel řadu českých zpěváků, uslyší několik rozdílných podob proslulé písničky Lily Marlén (včetně české a slovenské) a zazní zajímavé nahrávky z gramodesek značek Artiphon či Polydor. Jsou přichystány i portréty tenoristů Karla Ctibora, Járy Pospíšila a Oldřicha Kováře. Ve dvou pokračováních pak zazní z gramodesek značky Kalliope v podání R. A. Dvorského anglicky a německy zpívané jazzové a taneční melodie, které tento vynikající český hudebník nahrával pod hlavičkou orchestru Sam Baskini und seine Jazz-Symphoniker v Berlíně koncem dvacátých let.

Za ty tři roky spolupráce s panem Gösselem jsem poznal nejenom jeho obrovské vědomosti, kterými přispívá do tohoto pořadu, ale i pracovní nadšení. Příprava každého dílu je velmi náročná - kromě napsání zasvěceného textu musí jednotlivé snímky vyčistit od nežádoucího praskání a šumu. Posluchači je pak slyší v lepší kvalitě, než jakou snímky měly v době vydání. Dopisové ohlasy a reakce na pořad potvrzují, že dramaturgie ČRo 2 - Praha měla před třemi lety šťastnou ruku, když Fonogram zařadila do své programové nabídky.

JIŘÍ DOHNAL