FONOGRAM
Fonogram vstupuje
do čtvrtého ročníku
Písničky ze starých gramodesek, které má ve své
sbírce publicista a překladatel Gabriel Gössel, měli posluchači Českého rozhlasu
možnost slyšet poprvé na podzim před třemi lety. Od té doby se s ním posluchači
stanice Praha každý úterní podvečer vydávají na výlet k počátkům nejen české
populární hudby (jak zní podtitul tohoto zavedeného pořadu), ale jsou jim
předkládány lahůdkové kousky i z hudby, která byla v meziválečném období
populární také v dalších zemích.
Co máte
připraveno pro příznivce vašeho pořadu do nové sezony? Nezačínají vám už
docházet náměty nebo gramodesky?
Je to zvláštní - kladete mi
podobnou otázku, jakou jsem od vás dostal už před třemi lety, kdy se tento pořad v
hudební redakci vaší stanice rodil. Pamatuji si, že i tenkrát vás zajímalo, jak
dlouho mi vydrží nápady a gramodesky. I když jsem vám tehdy odpověděl, že obojího
mám dost, ani v duchu jsem si nedovedl představit, jak moc mne podpoří sami
posluchači. Náměty i gramodesky mi totiž často nabízejí lidé z okruhu
příbuzných populárních zpěváků či hudebníků - z jejich podnětu vznikly
například pořady věnované Karlu Hruškovi, Františku Cinkovi či Františku
Kmochovi. Odpovídám tedy: nápadů i zvukových záznamů mám dost nejméně na tři
další roky.
Zmínil jste se o podpoře
posluchačů - měly u nich některé vaše pořady zvlášť pozitivní odezvu?
Jednoznačně největší ohlas měl pořad s písničkami Josefa Stelibského - to
konečně potvrzuje i příznivé přijetí CD s přepisy původních gramodesek s jeho
skladbami, které loni vydalo nakladatelství Radioservis.
Dost se líbily dva pořady o Eduardu Ingrišovi (možná brzy dojde i na CD s jeho
písničkami), značnou odezvu měl i pořad o zajímavých reklamních gramodeskách.
Někteří posluchači by chtěli víc zahraničního jazzu a domácího swingu
(například nahrávky orchestru Emila Ludvíka či skladby Kamila Běhounka), jiné by
zase potěšily teskné melodie, které si pamatují z mládí. Ale
máme jen půlhodinku týdně.
Váš zájem o
zvukové záznamy starší populární hudby je dost hluboký. Je u nás lidí s
podobnými zájmy víc? Znáte se navzájem, scházíte se?
Především bych chtěl říci, že
na starých šelakových gramodeskách mne zajímá nejen populární hudba, kterou
prezentuji v ČRo. Ve své sbírce mám i gramodesky z úplně jiných oblastí: operní
snímky, nahrávky slavných pianistů či houslistů, ale i nahrávky mluveného slova a
dalších dokumentárně zajímavých snímků pocházejících ze začátku dvacátého
století. A pokud jde o zájemce o staré zvukové záznamy: je jich u nás nepochybně
mnoho. Potíž je ale v tom, že o sobě všichni nemusíme vědět. Pražští
příznivci starých gramodesek se scházejí každé druhé úterý v měsíci v
prostorách Národního technického muzea v Retroklubu, kde probíhají pořady
sestavované ze starých gramodesek a filmů. Všichni zájemci jsou srdečně zváni -
vstup na tyto pořady je zdarma. Potěšující je navíc skutečnost, že v poslední
době začala na tyto schůzky docházet řada nových příznivců, jejichž zájem o
staré zvukové záznamy podchytil právě náš rozhlasový pořad. Když vše dobře
dopadne, měly by se v nové sezoně tyto pořady konat každý týden.
Jak se k vám vlastně
dostávají ty "lahůdky" na starých gramodeskách? Nabídne vám ještě dnes
vůbec někdo nahrávky, které jsou pro vás zajímavé?
Drtivou většinu gramodesek získávám prostřednictvím inzerátů, které po dlouhá
léta pravidelně umisťuji do denního tisku. Často získám velice zajímavé snímky:
nedávno jsem například přinesl gramodesku se dvěma písničkami v podání Saši
Razova. Vůbec jsem do té doby nevěděl, že tento textař a scenárista také zpíval
na gramodesky. V řadě případů mi desky nabídli i posluchači po vyslechnutí
určitého pořadu - uvědomili si, že jim někde na půdě nebo ve
sklepě vlastně zahálí. Zajímavé snímky občas seženu i od zahraničních
sběratelů - například německy či anglicky zpívané nahrávky R. A. Dvorského a
jiných českých umělců. Právě některé z těchto zajímavých přírůstků
uslyší posluchači v novém ročníku našeho pořadu.
Já bych se tedy na závěr
našeho rozhovoru vrátil ke své první otázce - co uslyší posluchači pořadu
Fonogram Gabriela Gössela v nejbližší době?
Ještě letos uslyší
například hudební profily Anny Ondrákové, Františka Kreuzmanna či legendární
Mařenky Zieglerové, seznámím je s orchestrem holandského kapelníka Eddyho Walise,
který na gramodeskách provázel řadu českých zpěváků, uslyší několik
rozdílných podob proslulé písničky Lily Marlén (včetně české a slovenské) a
zazní zajímavé nahrávky z gramodesek značek Artiphon či
Polydor. Jsou přichystány i portréty tenoristů Karla Ctibora, Járy Pospíšila a
Oldřicha Kováře. Ve dvou pokračováních pak zazní z gramodesek značky Kalliope v
podání R. A. Dvorského anglicky a německy zpívané jazzové a taneční
melodie, které tento vynikající český hudebník nahrával pod hlavičkou orchestru
Sam Baskini und seine Jazz-Symphoniker v Berlíně koncem dvacátých let.
Za ty tři roky
spolupráce s panem Gösselem jsem poznal nejenom jeho
obrovské vědomosti, kterými přispívá do tohoto
pořadu, ale i pracovní nadšení. Příprava každého
dílu je velmi náročná - kromě napsání
zasvěceného textu musí jednotlivé snímky vyčistit
od nežádoucího praskání a šumu. Posluchači
je pak slyší v lepší kvalitě, než jakou snímky měly v
době vydání. Dopisové ohlasy a reakce na pořad
potvrzují, že dramaturgie ČRo 2 - Praha
měla před třemi lety šťastnou ruku, když Fonogram zařadila do své
programové nabídky.
JIŘÍ DOHNAL |