34
vychází 12. 8. 2002

Tipy
Českého rozhlasu

Objevy sira Charlese Mackerrase a Burryho Tuckwella

Současná interpretační praxe zná již několik zásadních přístupů k hudbě - pomineme-li skutečnost, že každý dirigent, sólista a orchestr má svůj vlastní rukopis. Vedle evolučně probíhajícího všeobecného současného či moderního chápání získala své uznávané místo ortodoxní, takzvaná autentická interpretace. Mnozí dirigenti objevují a zakomponovávají do svého přístupu různé prvky, které se blíží autentické dobové praxi, ale uznávají zároveň i využití moderních nástrojových možností. Sir Charles Mackerras přišel s podobným projevem už v kompletní nahrávce Mozartových symfonií s Pražským komorním orchestrem. Tehdy umístil sekci druhých houslí na pravou stranu a dosáhl tím dobového vyznění dialogu mezi skupinou prvních a druhých houslí. Stejným způsobem pracoval i v nastudování Haydnových symfonií č. 100 a 103, které provedl s Orchestrem sv. Lukáše. Tento relativně mladý soubor sídlí v New Yorku a jeho členové pocházejí z různých koutů světa. Například polovinu smyčcové sekce tvoří hráči z Asie. Navíc je to soubor, v němž řada hráčů užívá staré nástroje a má praxi v autentickém provozování staré hudby. Jejich zkušenosti přebírají kolegové hrající na moderní nástroje, a tak má výsledný zvuk jistou dráždivost barevnou a témbrovou. Sir Mackerras objevuje nepoznané a oproti zastáncům zvukové homogenity přináší jeho šťastná spolupráce s orchestrem řekněme kombinovaný a nevšední dojem. Co se týče skvělého virtuosa na lesní roh Burryho Tuckwella, spočívá jeho objev v prostém aktu. Po dvacetileté činnosti v dechovém kvintetu, který nesl jeho jméno, přepustil své místo Michaelu Thompsonovi, který ho plně nahradil, a staronový soubor, rozšířiv svou repertoárovou paletu, přizval řadu kolegů k projektu z hudby Františka Krommera-Kramáře.

(rfb)