34
vychází 12. 8. 2002

Tipy
Českého rozhlasu

Malé c. a k. vojenské hudební muzeum

Jedno latinské přísloví praví: Mluví-li zbraně, múzy mlčí. Nechtěl bych se přít s antickými klasiky (ti přece jenom toho o životě věděli víc), ale že existují výjimky, je nadevši pochybnost. V 19. století se plně rozvinul jeden zajímavý celoevropský společenský fenomén, totiž kult uniformy. Zalistujeme-li v historii, tak zjistíme, že pravidelnou armádou začínaje přes různé druhy státních úředníků až kdejakou domobranou či střeleckým spolkem konče bylo vše oděno v atraktivní a bezvadně padnoucí uniformy. Muž v bezvadně nažehlené uniformě, nejlépe ještě ozdobené nějakou tou medailí, vždy vzbuzoval u dam patřičný respekt a zjihnutí. Nebylo proto ani asi dost dobře možné, aby se vojenský duch, kterým bylo 19. století prodchnuto, nějakým způsobem nezrcadlil i v hudbě. Lesk uniforem inspiroval vznik svérázného hudebního žánru, tzv. vojenské pochodové hudby. Ta sice už existovala v dobách třicetileté války, ale naplno se rozvinula právě v 19. století. Vedle této ryze účelové hudby k vojenským parádám se zvláštním způsobem obtiskl vojenský duch i v klasických orchestrálních dílech. A to buď v podobě programně popisné hudby (Beethoven: Wellingtonovo vítězství), nebo v dramatické podobě (opět Beethoven a jeho hudba k Egmontovi), či pouze jako zvukomalebný prostředek k navození patřičné atmosféry (Suppé: Lehká kavalerie). O tom všem právě bude poslední část cyklu Léto s Karajanem Je to k nevíře, ale Karajanova diskografie obsahuje i tyto neuvěřitelné speciality, které když objevíme, tak jenom můžeme s neutuchajícím obdivem žasnout nad jeho nedozírnou interpretační šíří.

LIBOR DŘEVIKOVSKÝ