Před dávnými časy mělo slovo hodný význam jednoznačně pozitivní. Hodný člověk měl dobré srdce a myslel na druhé. Byl vstřícný, laskavý, velkorysý, štědrý, tolerantní a uměl odpouštět. Býval to člověk důvěřivý, pokorný a moudrý. Jako kluk jsem chtěl být hodný, protože se o takových lidech doma mluvilo s obdivem. U hodných lidí bývalo bezpečno, útulno a vonělo to domovem. Největší výsadou lidství je být hodným člověkem, říkával konečně už Beethoven.

Leč význam slova hodný se dobou změnil, byl devalvován a devastován. Pro leckoho začal zavánět primitivní prostoduchostí. Hodný člověk se stal pro mnohé hloupým, neboť se špatně orientoval v nesrozumitelném světě různých ideologií a tržních vztahů. Stal se snadno zneužitelným a podfouknutelným. Označení hodný začalo být staromódní a nahradilo se slovem dobrý. Hodnými zůstaly maminky a babičky, které ale často bez tatínků a dědečků jsou snadno vytunelovatelné a povolí svým potomkům i věci, které pocházejí z dílny pekelné. Pamatuju ale na svou vskutku hodnou mámu, jak na nás byla přísná, vedla nás k pracovité šetrnosti a hříšnou lenost a jakoukoliv bezcharakternost by jen těžko odpouštěla.

Být hodným člověkem je zdánlivě strašně nemoderní a nevýhodné a nepřináší člověku pražádný zisk. Hodní lidé ale bývají obklopeni láskou, ve své skromnosti neprahnou po konzumním a nedosažitelném a nezřídka z vlastní zkušenosti vědí, co je to štěstí. Což konečně i dnes není k zahození!

Až teď, když o tom mudruju, tak si uvědomuju, že jsem pro své filmy, abych potěšil sebe i diváka, hledal hodného člověka. A nacházel jsem ho hlavně na venkově. Kdykoliv jsem se octl v kterékoliv zemi na venkově, tak nebylo možné takového člověka nepotkat. Cestovatelé mluví o neuvěřitelné důvěřivosti, pohostinnosti, otevřenosti, upřímnosti a čistotě srdce. A není tomu proto, že by venkovani byli jednodušší či hloupější. Konečně my všichni - i slovutní vědci, úspěšní umělci či podnikatelé - jsme potomky venkovanů. Ve městech se ale hodní lidé ztrácejí v honbě po výkonu a úspěchu pod nánosem anonymity, únavy, cynismu, hektičnosti a neklidu.

Můj oblíbený Beethoven nazval jednu z vět své šesté symfonie "Radostné pocity při příchodu na venkov." Tím názvem chtěl asi vyjádřit nejen rozkoš ze vzduchu, slunce, vody a všech přírodních živlů, ale i opojnou radost ze setkávání s hodnými lidmi.