Poněvadž už brzy zase budou naše děti - menší i větší - vstávat do školy, neuškodí si uvědomit, do čeho denně vlastně vstávají.

Jestliže jsou děti obklopeny kritikou, naučí se odsuzovat.
Jestliže jsou děti obklopeny nepřátelstvím, naučí se bojovat.
Jestliže jsou děti obklopeny strachem, naučí se být bázlivé.
Jestliže jsou děti obklopeny lítostí, naučí se litovat samy sebe.
Jestliže jsou děti obklopeny zesměšňováním, naučí se být stydlivé.
Jestliže jsou děti obklopeny žárlivostí, naučí se, co je to závist.
Jestliže jsou děti obklopeny zahanbováním, naučí se bezdůvodně obviňovat samy sebe.
Jestliže jsou děti obklopeny tolerancí, naučí se být trpělivé.
Jestliže jsou děti obklopeny podporou, naučí se mít důvěru.
Jestliže jsou děti obklopeny chválou, naučí se oceňovat.
Jestliže jsou děti obklopeny přijetím, naučí se být samy sebou.
Jestliže jsou děti vítány, naučí se nacházet ve světě lásku.
Jestliže jsou děti obklopeny uznáním, naučí se mít cíl.
Jestliže jsou děti obklopeny sdílením, naučí se být štědré.
Jestliže jsou děti obklopeny poctivostí a upřímností naučí se, co je pravda a spravedlnost.
Jestliže jsou děti v bezpečí, naučí se důvěřovat sobě i ostatním.
Jestliže jsou děti obklopeny přátelstvím, naučí se, že na světě je pěkně.
Jestliže jsou děti obklopeny klidem, naučí se pokoji mysl.

"Tati, jak vlastě vznikají války?"
"No, chlapče, to se má tak. Vezměme například, že Anglie s Amerikou se o něco přou ..."
Přeruší je matka: "Nevykládej nesmysly. Anglie s Amerikou se nebudou nikdy hádat."
"To také vůbec netvrdím! Já chci přece jen uvést příklad."
"Takovými nesmysly jenom poblázníš klukovi hlavu."
"Cože, já že mu poblázním hlavu? Kdyby bylo po tvém, nedostalo by se mu do hlavy vůbec nic!"
"Co to říkáš? Zakazuji ti, abys se mnou takhle mluvil ..."
V tom volá Kája: "Děkuji, táto, teď už vím, jak vznikají války!"

Pětiletý Míša už téměř hodinu brouzdal mezi regály ohromného supermarketu a byl očividně znuděný. Náhle do něho vjel život - ocitl se mezi regály s cukrovinkami: čokolády, dorty, zmrzliny. Využil chvíli matčiny nepozornosti a už tisknul zlatou čokoládku pevně ve svých rukou. Ta malá zlodějina však neušla pozornosti skryté kamery. U východu jeden z členů ochranky zadržel paní i s chlapcem a vedl ke kontrole. Provinění chlapcovo bylo snadno prokazatelné - ruce byly celé od čokolády, kterou nestačil slíznout. Matka zahartusila na chlapce a zaplatila pokutu - 200 Kč - poměrně dost za malou čokoládku.

Ovšem když vyšli ze supermarketu na ulici, matka si hluboce vydechla a zašeptala: "Vyšli jsme z toho celkem levně!" A aby utišila plačícího chlapce, koupila mu v nejbližší cukrárně několik zákusků. Míša se podivil takové změně matčina chování. Nechápal tu její náhlou proměnu. Možná by pochopil lépe, kdyby mohl vidět, co se skrývá ve speciálně upravené kapse matčina kabátu: dva drahé župánky z čínského hedvábí, které "štípla" v oddělení dámského prádla supermarketu ...toho, kde byla i malá čokoládka...

Můžeme to nazvat rodinnými sklony?

Mnoho rodičů touží, aby z jejich dětí něco velikého bylo. A každý počátek školního roku tyto touhy oživuje - prázdniny je přiživují. Našel jsem si ve francouzsko-českém slovníku slovo "carriere". Jeho první význam je "lom", pak následuje význam "závodní dráha", "kolbiště" a pak teprve to, co my nazýváme "kariéra". Touží-li někdo po kariéře - jde do kamenolomu. Kariéra bolí. Je to kolbiště, kde se skutečně bojuje. Kdo tedy touží po kariéře, musí se vyzbrojit. Kariéra něco stojí. Myslíte, že to stojí vám a vašim dětem skutečně za to? Až budete mít chuť lámat hůl nad budoucností svého dítěte, až budete celí zoufalí, že z něho nic pořádného nebude, pak vězte, že:

- Beethoven hrál velmi špatně na housle a místo procvičování techniky hry si raději přehrával vlastní skladby. Jeho učitel o něm prohlašovat, že jako skladatel nemá šanci ...

- rodiče slavného operního pěvce Enrica Carusa si přáli, aby se jejich syn stal inženýrem. Jeho učitel tvrdil, že Enrico nemá vůbec hlas a neumí zpívat ...

- učitelé Thomase Edisona o něm říkávali, že je příliš hloupý na to, aby se mohl něčemu naučit ...

- Albert Einstein začal mluvit až ve čtyřech letech a číst v sedmi. Jeho učitel ho popsal jako "mentálně pomalého, nespolečenského a neustále bloumajícího ve svých pomatených snech". Byl vyhozen ze školy a bylo mu odmítnuto přijetí na curyšskou polytechniku ...

Asi bychom mohli ještě dlouho pokračovat ve vzpomínání na životní osudy velikánů ducha, o nichž se naše děti učí ve škole a jimž se ve školních lavicích vedlo možná mnohem hůře než vašim ratolestem. Není totiž hanbou čestný neúspěch, ale strach z neúspěchu.

Je na jedné straně pravda, že člověk musí mít před sebou buď velké cíle, nebo velké lidi, jinak jeho síly vyprchají jako síly magnetické střelky, když dlouho je odvrácena od správného směru. Ale na druhé straně úkolem pravé výchovy není jen to, abychom lidi přiměli konat dobré skutky, nýbrž i to, aby v nich nacházeli zalíbení. Nejde jen o to, aby byli čistí, ale aby milovali jistotu. Nejde o to, aby byli spravedliví, ale aby po spravedlnosti lačnili a žíznili.