Pondělí 26. 8. 2002 ČT 2 - 21.30 hodin

Zbídačené obyvatelstvo se ocitlo mezi mlýnskými kameny: na jedné straně partyzáni, na druhé straně vojáci vraždí vesničany, pokud je podezírají ze spolupráci s protivnou stranou. A obětí se stávají i lékaři. Profesor Fuentes nachází jen otřesné pozůstatky masakrů: vypálené vesnice, nepohřbené pozůstatky lidí, všude panující strach. Před profesorovými dotazy lidé prchají, zavírají se v domech, odmítají komunikovat. Někdy i proto, že nerozumějí španělsky. Ale vždy proto, že nedůvěřují cizincům. Působivá je sekvence, kdy spolu s profesorem procházíme uměle vybudovaným táborem, kde vojáci hlídají vesničany z vypálené vesnice - jednak před pomstou partyzánů, ale také proto, aby jim zabránili je podporovat.

Konečné poznání je nelítostné: právo není na žádné straně, všichni se dopouštějí stejných hrůz, jimiž trpí ti nejnevinnější, o jejichž duše je obrazně řečeno sváděn urputný boj. Vyprávění je záměrně zbaveno akčních scén, spoléhá na průkaznost průběžně sdělovaných informací o teroru i bezvýchodnosti. Fuentes vystupuje jako očitý svědek, jenž prožívá nesnadné vnitřní prozření, i když si stále zachovává odstup. Nikdy se nedovíme, jaké závěry by z těchto poznatků vyvodil, ale konkrétní činy (nikdy neodmítne pomoc) jasně mluví o jeho povaze.

Ostatně sám profesor není nejdůležitější postavou - nejde o něho samotného, ale o funkci, jakou plní, jeho prozření jako by zosobňovalo bezmoc. Větší význam získávají jeho průvodci, kteří tíživě prožívají - většinou jako vinu - svůj podíl na událostech. Jejich retrospektivy jako by doplňovaly osud lékařů (a také učitelů a vlastně všech, kteří se snažili vnést plamen uvědomění): bývalý kněz vypráví svůj vlastní osud, kdy veškerá snaha selhala tváří v tvář násilí, dezertér vnímá jako traumatizující události svůj podíl na represích - pod tlakem a donucováním svých druhů ochutná chuť vraždy i znásilnění.

Nelze popřít, že Sayles natočil po výrazové stránce dosti konvenční dílo, některé motivy jsou přepjaté - počínaje profesorovými osobnostními dospozicemi (lze pochybovat o naprosté nevědomosti, co se v jeho vlasti skutečně děje, ale také o tom, že by na tak důležitém postu nevládl angličtinou) a konče bizarními schválnostmi (těžko lze nějaký významový kontrast spatřovat v dvojici amerických turistů, kteří blahosklonně obdivují tamější ruiny).

Především se však režisérovi nepodařilo navodit potřebné oslovení, stále jako bychom vnímali tezovitou ilustraci chvályhodné ideje. Sayles průkopnicky položil rovnítko mezi "muže se zbraněmi", i když snad lze předpokládat vědomí, že partyzánské oddíly vznikly jako zoufalá reakce na beznadějnou bídu, zatímco vládní jednotky mají jen udržovat "pořádek" včetně nesnesitelného postavení zbádačených indiánských venkovanů, jejichž osud nikoho nezajímá - dokonce už ani média.

Úterý 27. 8. 2002 ČT 1 - 22.10 hodin

Veletržní palác 1974

Byl to architektonický skvost. Před válkou se zde konaly veletrhy, výstavy, byly zde luxusní obchody a známé premiérové kino. V dobách komunismu se ale netrpělo na okázalost. Budova postupně chátrala. Bylo léto, sobota, horko, Praha vylidněná. Okolo desáté hodiny najednou zvonil u paní Kalinové, která bydlela v bytě ve Veletržním paláci, telefon. Vrátná se ptala, zda necítí kouř. Budovu zachvátil požár.

Středa 28. 8. 2002 NOVA - 20.00 hodin

Režie zkušení tvůrci animovaných filmů Don Bluth a Gary Goldman.

Čtvrtek 29. 8. 2002 ČT 1 - 21.45 hodin

Pátek 30. 8. 2002 PRIMA - 22.35 hodin

Režie Rodney Gibbons. Hrají Erika Eleniaková, Michael Ironside, Catherine Colveyová a další.

Sobota 31. 8. 2002 PRIMA - 22.20 hodin

Režie William Richert. Hrají Jeff Bridges, John Huston, Anthony Perkins, Eli Wallach, Sterling Hayden, Dorothy Maloneová, Tomas Milian, Belinda Bauerová, Ralph Meeker, Tshiro Mifune, Richard Boone a další.

Neděle 1. 9. 2002 ČT 2 - 17.20 hodin

Je známo, že řada scénářů skutečně vznikla pod cizími jmény - a režisér Martin Ritt spolu se scenáristou Walterem Bernsteinem z toho vyvodili hořkou moralitu. Allenovi svěřili úlohu zprvu váhavého človíčka, pokladního v bistru, jenž své jméno propůjčí autorům, kteří se ocitli na černé listině. Howard Prince za to dostává podíl z honorářů a navíc jej blaží sláva: postupně získává věhlas vynikajícího pisatele. Jenže i o něho, dosud jen směšně plkajícího, se začne zajímat všemocný Výbor pro vyšetřování neamerické činnosti.

Ritt natočil komedii, ovšem s rysy často notně posmutnělými. I hrdina příběhu musí prozřít, musí s hrůzou zjistit, kam vede všeobecné podezírání. Zvláště tragický osud zestárlého komika Heckyho (Zero Mostel), dohnaného až k ponižujícímu špiclování, vztyčuje výrazné memento, jakkoli halené závojem legračních průpovídek. A když má Allenův človíček osvědčit svou loajalitu, zásluhou probuzeného svědomí poprvé v životě se zmůže na rozhodné gesto... Stále varovný příběh nezastírá autobiografický půdorys. U většiny tvůrců (včetně režiséra a scenáristy) je uvedeno ono magické "na černé listině".