Kdybychom dostali za úkol vyrobit zeměkouli, většina z nás by pravděpodobně zvolila variantu jako při výrobě kulečníkové koule: vytvořila by ji úplně hladkou, bez vyvýšenin a proláklin. Ale zeměkoule tak naštěstí nevypadá, nechybějí na ní mysy, útesy, hory i velehory. A ostrov Sicílie je toho dobým vzorkem v malém. Oplývá jeskyněmi, mořskými útesy, poblíž se nacházejí Liparské ostrovy a tomu všemu vévodí 3340 metrů vysoká Etna.

Můžete se s ní seznámit už při pohledu z letadla. Uchvátí vás její krása, její majestátnost. Téměř po celý rok je pokrytá sněhem a z jejího jícnu stoupá tmavý dým. Dnes působí dojmem spícího velikána. Naštěstí, jinak bychom asi nemohli na letišti v Catanii přistát. Téměř před rokem byla situace jiná. Z vrcholu aktivního vulkánu dopadala na letištní dráhu sopečná nadílka, záchranáři bojovali s vytékající vřící lávou a odkláněli její tok do bezpečných koryt.

Napadá mě, jaké to je, žít ve společnosti největší evropské sopky a děsit se každého záchvěvu, každého otřesu. Vždyť tolikrát v minulosti už ukázala svou sílu... "Nikdy jsem se Etny nebál, žijeme se sopkou jako s členem rodiny," vyvádí mě z omylu majitel malého penzionu Vito Provenzano. "Většinu času spolu vycházíme dobře. Samozřejmě že loni jsem se na ni zlobil. Jsme závislí na turistech a kvůli nebezpečí erupce jich přijelo o poznání méně. V rodinném rozpočtu se to projevilo, ale doufám, že letos nás nic podobného nepotká." Z terasy penzionu je nádherný výhled na Catanii, druhé nejstarší město na Sicílii s řadou barokních památek. "Máme tady kořeny, naše rodiny tu žijí po celé generace, nevidím důvod se odsud stěhovat. Samozřejmě že se může stát, že Etna náš penzion smete, něco podobného potkalo už našeho dědečka. Ale co, postavili bychom si nový," říká Vitova žena Maria.

Vulkanologové se domnívají, že Etna začala poprvé soptit před více než půl milionem let. Římané si mysleli, že hora je domovem boha Jupitera a jeho kováře. Ve středověku byla Etna dávána do souvislosti s katolickou doktrínou očistce a byla považována za výspu pekla v úrodném ráji Sicílie. Místní lidé v Nicolosi, nejvýše položené obci na svazích sopky, si k ní však po generace vytvářeli zvláštní intimní vztah. Přátelství mezi místními usedlíky a Etnou popsal už kdysi také sicilský spisovatel Leonardo Sciascia. Sopka je podle něho jako velká domácí kočka, která tiše dříme, občas se probudí, zívne, líně se protáhne a jediným máchnutím své tlapky zničí tu údolí, tu smete městečko, vinici nebo zahradu.

Zatím největší katastrofu zažila Sicílie v 17. století. Tehdy zahynulo sto tisíc lidí, navíc výbuch změnil tvar celého pobřeží. O sto let později se podařilo podobnému neštěstí zabránit. Podle pověsti zastavil tok lávy místní kněz sochou sv. Antonína. Tomu dnes patří v místních domácnostech čestné místo. "Místní lidé věří v zázraky. Už několikrát se to vyplatilo. Bůh nás vždycky ochránil a udělal to i loni," tvrdí manželé Provenzanovi. Spolu s dalšími se i loni pravidelně chodili modlit do kostela. Ne všichni jsou ale tak romantičtí a důvěřiví. V 21. století věří spíše než v zázrak v moderní techniku. Zkušenosti z loňského roku to také potvrzují, týdny trvající nebezpečí prokázalo připravenost místní policie. "Myslím, že dnes už věda pokročila natolik, že můžeme obyvatelstvo včas varovat. Víme, že finanční ztráty byly velké, ale o život nepřišel téměř nikdo. Těch pár nešťastníků zahynulo vlastní vinou, protože nedbali našeho varování," říká mi v Catanii policista Alberto Villati.

Etna je nejaktivnějším vulkánem v Evropě. Dosud došlo k více než 130 erupcím a vědci tvrdí, že její sopečný zdroj se během let změnil a dá se v budoucnu očekávat ještě větší výbušnost. A tak si říkám, když jedu na chatu v Českém středohoří, že ohnivé divadlo na nočním nebi je sice atraktivní podívaná, ale já osobně jsem klidnější, že Milešovka, Raná či Hoblík jsou už sopkami vyhaslými a že mé noci neruší otřesy a děs z tekoucího živého magmatu. Už tak tu máme přírodních katastrof až nad hlavu.