Neděle 8. 9. 2002 Český rozhlas 2 - PRAHA - 8.04, repríza 12. září v 0.04

V době rudolfínské, jíž putujeme, nalézáme řadu osobností, o nichž by bylo hříchem se nezmínit. Kupříkladu o Kryštofu Heřmanu Russwormovi, jemuž přisoudil český spisovatel a historik Miloš Václav Kratochvíl epitheton Osamělý rváč... "29. dne měsíce listopadu Léta Páně 1605., v outerý před svatým Ondřejem, Heřman Kryštof Russworm konec svůj vzal a v šest hodin na orloji při úsvitě na rathauze v Starém Městě pražském před svým pokojem (v němž jest u vězení ostával) sťat. Téhož dne, dřívěji než on byl popraven, tři služebníky jeho ve čtyři hodiny na Malé Straně na justici oběsili; jeden hofmistr jeho, ten byl Němec, druhý byl Vlach a třetí Uher."

Tak tedy skončil (podle kroniky rožmberského zaměstnance Václava Březana) svůj nedlouhý život Heřman Kryštof Russworm. Vysokého věku se tento pan hrabě věru nedožil. V době tureckých válek to nebylo jevem právě řídkým - lidský život byl levný (Russworm se dočkal sotva čtyřicítky). Narodil se jako Hermann Christoph, jelikož na svět přišel v Sasku, a ani jeho příjmení nemuselo znít tak, jak je známe dnes. Psal se totiž také Ruesswurm a Russwurm a ještě Rooswurm. Podle Miloše Václava Kratochvíla přišel na svět ve Frauenbreitungenu, což je hrad přestavěný na zámek. Mládí strávil v habsbursko-španělských službách, v leženích v Nizozemí a na Rýně. Tady se mu dostalo pověsti muže sice nadmíru neohroženého, leč také nezvládnutelného, divokého a schopného. Slynulť jako smělý, udatný a vytrvalý válečník, jako velitel bystrý, neohrožený, ve lstích válečných zběhlý, avšak též jako prchlý, někdy neprozřetelný člověk - píše o něm kronikář. Ve stanech jeho panoval ruch navázaný, avšak před nepřítelem přísně a krvavě vymáhal poslušnosti od poddaných mu důstojníků i vojáků. Život jeho byl zlopověstný pro nevázanost a prostopášnost i v oné době a mezi tehdejším vojenstvem neobyčejnou. Karty, kostky, lehké ženy byly jeho živlem. Čili to byl - alespoň podle toho, jak to tenkrát chápali - dobrý voják. Malou vadu na kráse ale měl. Nectil příliš zákony. Russworm se velmi často dostával do konfliktů. Jednou se dokonce ocitl v těžké rozepři se svým nadřízeným. Bylo to na nože. Russworm v hádce důstojníka poranil, byl zatčen, vsazen do šatlavy v Amiensu. Tentýž den pan hrabě pilně diktoval městskému písaři a dobře zaplacení jezdci roznesli dopisy z amienského vězení (dočítáme se v knize Miloše Václava Kratochvíla). Za týden navštíví zajatce mladý kapucín, který přes hodinu zpovídá pana hraběte Russworma mezi čtyřma očima. Téže noci ujíždí Heřman Kryštof se dvěma sluhy na dobrých koních pryč z Amiensu. V temnotách za zády se rychle ztrácí město i vězení. Strážci jsou dobře spoutáni a mají roubíky v ústech a v kapsách dukáty.

Zanedlouho nato měl Russworm další malér s jistou dívkou, svedenou v polním ležení (ona nebyla ani tak svedená jako spíš hrubě znásilněna), a dohromady toho bylo už tolik, že Heřman Kryštof musel vzít nohy na ramena a před svým velitelem Bassompierrem rychle prchat. Nebyl to velký problém, ztratit se tehdy v Evropě, hledejte si žoldnéře v armádách po celém kontinentě, byť to bylo i u vzájemně spřátelených armád! V Amiensu jeho svoboda skončila. Starý přísný maršál Bassompierre si to vzal k srdci a mermomocí chtěl dát svého podvelitele zavřít a odsoudit na smrt. Na což dotyčný pro jistotu nečekal. Díky úplatkům se dostal rychle na svobodu. Nějakou dobu se potuloval porůznu, vyskytoval se i ve vojscích proti sobě bojujících. Nakonec se nechal ještě s několika dalšími žoldnéři najmout markrabětem Karlem Burgavským, což byl syn Ferdinanda Tyrolského. Kvůli jeho válečným zkušenostem, a ty byly navzdory poměrně nízkému věku bohaté, ho jmenovali "nejvyšším lejtenantem" neboli podle dnešního řádu podplukovníkem, a podřídili mu čtyři sta jízdných a - poslali ho do Uher.