Známá píseň o Vodnáři ze slavné Formanovy filmové verze muzikálu Vlasy, tanečníci v pestrobarevných šatech, představení pod širým nebem. Kde? No přece v Central Parku, místě, které je už více než jedno a čtvrt století považováno za fenomén New Yorku a zvláště Manhattanu. Aquarius, neboli Vodnář, souhvězdí, jehož jméno všechny dávné civilizace spojovaly s vodou. A že se tato skladba ve Formanově filmu zpívá právě v Central Parku? Věřte, že je to zcela oprávněné. Ať do něho vstoupíte ze severu či z jihu, už po několika metrech narazíte na vodní plochu. Jezírka, laguny i velký Crotonův rezervoár. Ten, do něhož Dustin Hoffman na konci Maratonce vhazuje diamanty uloupené nacisty. Prostě - samá voda! A slouží hlavně lidem.

Když jsem se vydal do Central Parku ze severu, z Harlemu, hned u vstupu mě zaujala cedule: "Chytání ryb povoleno!" Dokonce si můžete od několika podnikavců za poplatek prut vypůjčit. Jedinou podmínkou je, že všechny chycené ryby musíte hned vrátit zpět do vody. A je jedno, zda vám nějaké přání splní, či nikoliv. V duchu jsem si představoval scénu, jak manžel, náruživý rybář, říká své ženě, že jde chytat do Central Parku a nikdy nic nepřinese. Pousmál jsem se a vykročil dál.

Chtěl jsem park projít celý, to jsem ale ještě netušil, že je to během jednoho dne téměř nemožné. Je sice dlouhý "jen" čtyři kilometry a široký osm set metrů, ovšem to jsou letecké vzdálenosti. Park totiž není žádná placka, je dosti členitý a také skalnatý. Chodníky pro pěší, cesty pro jezdce na koních i asfaltové komunikace pro ty, co se zde prohánějí na kolečkových bruslích. Všechny komunikace se všemožně klikatí, žádná nevede přímo. I tak jsou ale rozměry parku, který je vůbec nejstarším městským parkem ve Spojených státech, úctyhodné. Je to svět sám pro sebe. Zelený svět uprostřed sklobetonového města mrakodrapů. A tak zatímco našinec vyráží o víkendech na chalupu, Newyorčan vyráží do Central Parku. Na piknik, posezení s přáteli, opalovat se, koupat, cvičit, zahrát si baseball či fotbal (hřišť je tu víc než dost) nebo se jen tak procházet. A potkávat lidi.

Já chtěl potkat Woodyho Allena, který nedaleko odtud bydlí, nebo aspoň jeho Hanu a její sestry, ale neměl jsem štěstí. Ani na Yoko Ono, manželku zavražděného Johna Lennona, žijící na druhé straně parku. Památka na slavného člena Beatles - Zahrada míru - tu však stojí dodnes. V Central Parku je ostatně mnoho míst, památníků a soch připomínajících známé osobnosti. Tu na vás shlíží Beethoven, jinde zase Schiller. A možná překvapivě nechybí český král Vladislav Jagellonský. Prý kvůli tomu, že dokázal sjednotit střední a východní Evropu. Jeho zrak se upírá směrem k Želví tůni, kde mimochodem želvy opravdu stále žijí. I to je svým způsobem fenomén. Divoká příroda v sedmimilionovém New Yorku! V Central Parku se vyskytuje na 250 druhů ptáků a drobných savců. A ty větší si děti mohou prohlédnout ve dvou zoologických zahradách vybudovaných přímo v parku.

Na druhé straně Želví tůně se nachází Delacortovo divadlo, kde se hrají zejména Shakespearovy hry. Sousoší Romea a Julie to jen potvrzuje. Romantičnost místa pak podtrhuje i letohrádek Belvedér postavený na nejvyšším místě parku, přímo nad amfiteátrem. A abyste si mohli bezstarostně vychutnat tuto atmosféru, o to se starají policisté. V multikárách i na koních. Při pohledu na ně se vám opět vybaví scény z Formanových Vlasů. Třeba ta, jak se jeden hrdina filmu, hippie Berger, pálící povolávací rozkaz, setká se strážníky u Trefoilova podchodu, jednoho z asi čtyřiceti navržených architektem Vauxem, který spolu s Frederickem Olmstedem vytvořil architektonický návrh celého Central Parku. Místo, které se stalo nedílnou součástí New Yorku, kde se stýká dávná historie, konkrétně egyptský obelisk - tzv. Kleopatřina jehla - s tou nejmodernější tváří, představovanou mrakodrapy. Central Park, to je New York a New York, to je Manhattan, jak zpívá slavná Ella Fitzgerald...