Gramodesky s etiketou Artiphon Record byly hlavním výrobkem německé firmy Hermann Eisner GmbH se sídlem v Berlíně. Současně s gramodeskami celé řady dalších etiket je tato firma lisovala od počátku dvacátých let minulého století až do roku 1932 pro mnoho evropských zemí včetně Československa, především ale pro Německo a Francii.

Historie této značky je velice spletitá a vlastně i charakteristická pro bouřlivý rozvoj gramofonového průmyslu v prvních letech po skončení světové války. Na gramodeskách značky Artiphon byly kromě vlastních firemních snímků lisované i nahrávky z matric řady dalších gramofonových společností a zdá se, že nejen legálně, ale i "pirátsky" - tedy bez vědomí firem, které takové snímky původně pořídily. Jeden a týž úspěšný snímek například mohl být v provedení anonymního "uměleckého orchestru" současně vylisovaný na jedné etiketě ve Francii, zatímco v Československu se objevil pod úplně jiným objednacím (nebo matričním) číslem na úplně jiné etiketě, přičemž stejný orchestr tentokrát dostal označení třeba "smyčcový orchestr, Praha". Pro etiketu Artiphon také byl charakteristický dost nesystematický přístup ke spojování nahrávek na A a B straně gramodesky - objevovaly se různé kombinace snímků přizpůsobované patrně požadavkům jednotlivých dovozců či velkoobchodníků provozujících zastoupení koncernu Hermanna Eisnera v jednotlivých zemích.

V druhé polovině dvacátých let minulého století vydával Eisnerův koncern v Německu kromě gramodesek značky Artiphon o průměru 25 a 30 cm (v letech 1926-1929 též o průměru 13 cm) své snímky ještě na vesměs laciných značkách Hertie, Goldora, Kadewelt, Limania, Wotano, Hermaphon, exportní etiketě Rensie a v letech 1928-1932 také na ohebných celuloidových gramodeskách značky Phonycord Flexible.

První gramodesky značky Artiphon s českým repertoárem neměly žádná objednací čísla, pouze čtyřmístná matriční počínající v roce 1921 číslem 5000. Stejná matriční čísla pak byla o necelých deset let později znovu použita na gramodeskách s pozměněnou etiketou Artiphon Electro Special s úplně jiným, již elektricky natáčeným českým repertoárem, které také zpočátku neměly žádná objednací čísla. Potřetí a naposledy byly gramodesky této firmy s novým českým repertoárem uvedeny na trh v letech 1932-1935.

Abychom lépe pochopili, jakým způsobem se na gramodesky značky Artiphon dostával český repertoár, musíme se vrátit až do roku 1911, kdy v Obergrundu (Horním Žlebu) u Podmokel zřídila rakouská pobočka berlínské firmy Kalliope lisovnu gramodesek. Výroba laciných desek lisovaných do šelaku na vrstvě papíru zde začala v únoru roku 1912. Na osmi lisech se vyráběly především gramodesky značky Rena a lisovaly se zde i desky pro různé známé i anonymní zákazníky. Jedním z velkých zákazníků, kteří využívali služeb této lisovny, byl významný německý podnikatel Hermann Maassen (1863-1931), činný v oboru "mluvících strojů" již od počátku dvacátého století. Například již v roce 1902 převzal evropské zastoupení firmy International Zonophone Company, od roku 1904 byl obchodním zástupcem společnosti International Talking Machine Company (ve stejném roce uvedla na trh první oboustranně natočené gramodesky značky Odeon) a od roku 1912 navíc začal ve Vídni ve vlastní lisovně vyrábět pro různé objednavatele z původních matric například firem Anker, Homokord a dalších gramodesky s vlastními etiketami vždy označenými ornamentální zkratkou jeho firmy RWHM (Record Werke Hermann Maassen). Z řady těchto jeho ne úplně "košer" značek, na kterých vycházel též český repertoár, jmenujme například etikety Eden, Metafon či Sylvia.

Vídeňská lisovna Hermanna Maassena byla zrušena v roce 1914. O necelý rok později převzal Maassen vedení zmíněné lisovny firmy Kalliope v Obergrundu, kde se již téměř dva roky žádné desky nelisovaly. Zařízení zastaralé továrny údajně zmodernizoval a zřídil i výrobnu lisovací hmoty, která se v době před vypuknutím války do této lisovny dovážela z Berlína (nejspíš od firmy Rena Manufacturing Company, která byla v rukách anglické Columbie). O produkci této lisovny v letech 1913-1920 ovšem neexistují žádné zprávy ani hmatatelné doklady ve formě gramodesek - není tedy příliš jasné, čím se zde Maassen od roku 1915 zabýval.

Obchodní zájmy Hermanna Eisnera a Hermanna Maassena se sešly v roce 1924, kdy lisovna v Obergrundu začala vyrábět gramodesky také z matric Eisnerovy firmy Artiphon. Téměř po celá dvacátá léta pak Maassenova lisovna produkovala - opět v charakteristickém sendvičovém provedení na šelaku s vrstvou papíru uprostřed - nespočet gramodesek s různými zakázkovými etiketami: Mirofon (pro pražský velkoobchod Antonína Fučíka), Rubin (pro největší pražský velkoobchod hudebními nástroji a gramodeskami Jana Kettnera), Alfa a Omega, Stadion, Home, Special, Record, Titania atd.

S nástupem elektrického způsobu nahrávání gramodesek začala po roce 1926 v lisovně v Obergrundu klesat výroba vrstvených laciných desek, které navíc obchodníci s gramodeskami pro jejich obsah papíru odmítali brát na protiúčet při koupi desek nových. Maassen se proto začal více orientovat na lisování gramodesek z kvalitnějších a již elektricky nahrávaných matric firmy Artiphon, které navíc přinášely významně zmodernizovaný repertoár. Oproti nevýrazným nahrávkám různých sokolských hudeb a anonymních smyčcových orchestrů s repertoárem lidového charakteru nebo maximálně vyššího populáru se asi od roku 1928 objevují na značce Artiphon například snímky moderních německých orchestrů Billyho Bartholomewa, René Dumonta či Luda Gluskina, lisované z původních i převzatých matric.

Než dospějeme v historii firmy Artiphon až k jejímu zániku v roce 1935, měli bychom zmínit ještě jednu sesterskou značku tohoto koncernu Hermanna Eisnera: v roce 1927 uvedl na trh ohebnou gramodesku Phonycord Flexible z průzračného, různě barevně tónovaného celuloidu. Propagační materiály zdůrazňovaly mimo jiné tyto její jedinečné přednosti: "Je nerozbitelná, ohebná, vzdoruje vodě, nepodléhá vlivu tepla, nezničitelná, nehořlavá, barevná a průhledná, lehoučká jako pírko." V roce 1930, kdy již móda ohebných gramodesek končila, převzala výhradní zastoupení etikety Phonycord Flexible pro ČSR pražská firma Erich Crohn a několik běžných šlágrů i operetních snímků na tuto značku nazpíval Jára Pospíšil za doprovodu německého studiového orchestru řízeného Johnem Gollwellem.

(Pokračování v příštím čísle)

GABRIEL GÖSSEL