Sobota 14. 9. 2002 Český rozhlas 3 - VLTAVA, 14. a 15. září

18. století. Osvícenství. Klasicismus. Zázrak v kultuře naší civilizace, anebo chladný kalkul s klasicky dokonalými proporcemi? Hudba se zbavuje barokně květnaté a zajímavé mnohavrstevnatosti a nahrazuje ji symetrickými plochami s poměrně jednoduchou harmonickou linií. Opravdu jednoduchou? Myslím, že jeden z předních hudebních architektů 18. století Joseph Haydn by zuřivě nesouhlasil. A nejenom to. Přímo ho vidím, jak by přiskočil ke klavíru a zaimprovizoval takovou hudbu, až by se dech tajil.

Joseph Haydn prožil neuvěřitelně dlouhý život, který vyplnila pouze hudba a závratná tvůrčí práce. Málokdo si uvědomí, že právě na Haydnově skladatelském díle si lze utvořit přímo klasický přehled o tom, co to byl klasicismus, jak se vyvíjel a kam až dospěl. V Haydnových skladbách se odrážejí všechny hlavní dobové hudební žánry (symfonie, koncerty, opery, komorní hudba). A nejenom to. Haydn sám vyvíjí, řečeno dnešním termínem, nové technologie v uchopení žánrů: především symfonie a komorní hudby, které jsou jeho hudebními vrstevníky velmi rychle reflektovány (např. atypické pořadí vět). Má hlavní podíl na vývoji technik orchestrální instrumentace a hudebních forem. Jako jeden z prvních skladatelů obrací na cestě vpřed svůj pohled vzad a inspiruje se některými barokními formami, aby pak předvedl pro mnohé nepochopitelnou hudební syntézu (fuga jako finále v divertimentu). A aby toho nebylo ještě dost, nabídne ve svých skladbách jemný, přívětivý, ba i intelektuální humor (odcházení hudebníků z orchestru během produkce - všichni mají nárok na odpočinek!).

Přes polovinu života strávil Joseph Haydn ve služebných povinnostech u eisenstadtského knížete Esterházyho, který si na jeho umění osoboval prvotní nárok. Dodnes zůstane pro mne záhadou, jak skladatel mohl - pravidelně obtížen četnými knížecími zakázkami především na hudbu k zábavě - vykřesat další dávku energie a naplnit nejen ji nápady, které nás uvádějí v úžas i po dvou stech letech. Za vkročení na hudební Olymp lze pak považovat Haydnovy londýnské pobyty, při nichž vytvořil svá vrcholná orchestrální (12 Londýnských symfonií) a oratorní díla (Stvoření, Roční doby), která byla, dle mého soudu, dodnes nepřekonána.

Zakončit podobným tvrzením toto malé haydnovské zamyšlení by mohlo být troufalé, nebýt argumentu pocházejícího od Haydnova současníka, francouzského spisovatele Stendhala. Ve svých vídeňských dopisech z let 1808-1809 (později vydaných v roce 1814 pod názvem Haydnův život) uzavírá zamyšlení o umění zajímavou úvahou: "...proč se všichni Francouzi, kteří se proslavili ve slovesném umění, jako La Fontaine, Corneille, Moliére, Racine a Bousset, sešli okolo roku 1660? Proč se všichni významní malíři objevili okolo roku 1510? Proč byla příroda od těch dob tak skoupá? Postihne hudbu podobný osud? Všechno naznačuje, že ano. Právě nás opustili Cimarosa, Mozart, Haydn. Útěchy není nikde vidno. Proč? zeptáte se. Zde je moje odpověď: dnešní umělci je napodobují, ale oni nenapodobovali nikoho. Jen co ovládli řemeslnou stránku umění, každý z nich pak psal podle své duše..." Lámají tato skeptická slova hůl nad budoucností a srážejí hudební velikány příštích století, anebo poskytují impulz k úvahám o umění, kráse, radosti, dokonalosti a smyslu tvoření?

Lidé chtějí stále zažívat dny a noci vyplněné třpytivým jasem a absolutním souladem Všehomíra, v němž se vzájemně poznávají. Není právě hudba Josepha Haydna jednou z hvězd, jež nás může dovést k onomu souladu, který jsme během minulého století v hudební kultuře ztratili?

Čtenář dozajista postřehl, že jsem podlehl možnosti zauvažovat si o hudbě na vrub Josepha Haydna. Doufám, že mi to odpustí oba - Haydn i čtenář; hudbu prvého mám totiž moc rád a zájmu i připomínek druhého si nesmírně vážním. Ale teď již konečně k věci samé: vltavský Haydnovský víkend navazuje na variantu vysílání, k níž jsme poprvé sáhli před dvěma lety a v níž chceme věnovat co největší vysílací plochu jednomu významnému hudebnímu skladateli minulosti. Tak jsme se již mohli setkat s W. A. Mozartem, A. Dvořákem, B. Smetanou a nyní tedy i s Josephem Haydnem. Pokusíme se vám ve dvou dnech nabídnout co nejširší spektrum Haydnovy tvorby orchestrální, operní i komorní. Důvod je nanejvýš významný: na letošní rok připadá 270. výročí skladatelova narození. Takže tedy zvolám do nebes za nás za všechny: "Zum Wohl unser lieber Papa Haydn! Na zdraví, náš milovaný Mistře, kéž zhlédneš z hudebního Olympu a potěšíš se s námi svou hudbou, jíž bude dáno znít po celé dva dny!"