Vaše tvář je známa hlavně z vysílání České televize.
Kdy jste na Kavčích horách začínala?
Začínala jsem před devíti lety na programu ČT 2, který byť přináší velmi zajímavé pořady, má přece jen menší sledovanost, a tak se o mně dlouho nevědělo. Teprve po získání určitých zkušeností jsem se začala objevovat na programu ČT 1. Svoji hlasatelskou dráhu jsem přerušila pobytem ve Španělsku, ale už třetím rokem pracuji zase jako hlasatelka České televize. Kromě toho stále působím také v Českém rozhlase.

Prozradíte víc o vašem zahraničním pobytu?
Ve Španělsku jsem studovala klasickou hru na kytaru, ale také španělštinu, pracovala jsem ve španělské televizi. Po návratu do Čech jsem si myslela, jak všechno bude jednoduché, jak všechno "rozjedu", jak zase vstoupím do té vody, ve které jsem před svým odjezdem už byla, ale omyl. "Nové" začátky byly docela těžké, musela jsem hodně bojovat za to, abych na sebe znovu pracovně upozornila. Nikde vás nepřijmou s otevřenou náručí, lidé na vás rychle zapomenou.

Když se začíná téměř znovu, co je nejtěžší?
Nejdůležitější je udržet si určitý optimismus, věřit, že bude líp. Možná to zní jako fráze, ale je to opravdu tak a je to hodně těžké. Osud vás v tom nechá pořádně se poplácat a najednou, když už se vůbec nic nedaří, všechno je špatně a propadáte zoufalství, naprosto nečekaně se objeví podaná ruka, která vás trošku povytáhne, a pak záleží na vás, jestli se jí chytíte.

Jste spokojená sama se sebou?
Takový pocit jsem zatím nezažila. Když si to řeknete, tak se zastavíte. A to je špatně.

Některým lidem fakt, že jsou vidět na televizní obrazovce, stoupne do hlavy...
Moji blízcí a přátelé mě drží v normálnosti. Kdybych se náhodou začínala vznášet, spolehlivě by mě dostali zase zpátky na zem. Ale myslím, že to není naštěstí ani potřeba. Nejsem ta, která díky obrazovce zpychne. Svoji práci beru jako každou jinou. Ale nesmírně obdivuju lékaře pro to, co dělají. Samozřejmě jít na Hamleta do divadla je zážitek, vidět oblíbeného herce je příjemné, máte dobrý pocit, ale když vám půjde o život, herec vás zachraňovat nebude.

Jaký jste televizní divák a jaký rozhlasový posluchač?
Díky profesi asi už zdeformovaný. Pořád musíte být zahlcena informacemi, a tak není divu, že si chcete občas od médií odpočinout, ale současně vás všechno zajímá. Možná vás udiví, že nemám doma televizi. Ovšem o to s větším zájmem, když mám službu, sleduju, kde se co vysílá. Jsem televizní maniak. Pokud jde o rádio, někdy poslouchám jenom muziku, jindy mě zaujme nějaká debata. Je to různé.

Je vám vlastní pečlivě se připravovat, anebo jste mistr improvizace?
V televizi většinou dostanu text a zasahovat do něj můžu jen minimálně. V rádiu je větší prostor pro improvizaci. Můžete se pečlivě připravit a host, kterého jste si do vysílání pozvala, nepřijde a všechno je jinak. Nebo vypoví technika. V tom je rádio zrádné i nevypočitatelné a dává vám obrovský prostor pro improvizaci. Nesmíte panikařit, musíte umět reagovat na nepředvídatelnou změnu.

Improvizujete i v životě?
Jsem velký improvizátor. I když zase na druhou stranu, což je paradox, mám ráda jistotu. Moc ráda cestuju, sbalit se za půl hodiny mi nedělá žádný problém. Stačí pas a peníze a jsem připravená odjet. Ale když se mám rozhodovat ve vztahových věcech, ať už pracovních, nebo osobních, tam už takový střelec nejsem. Někdy příšerně váhám. V pracovních záležitostech se nerada rozhoduju hned. Vyhovuje mi nechat si věci projít hlavou.

Jaký byl vás největší risk?
Určitě Španělsko, zatím. Nechala jsem tady všechno, i slibně se vyvíjející pracovní kariéru. Všechno jsem zabalila a odjela. Dodneška svého rozhodnutí nelituju. Naučila jsem se španělsky, poznala jsem hodně bezvadných, zajímavých lidí, a hlavně - což je nejcennější - jsem zjistila, že i kdyby bylo nejhůř, dokážu se uživit. A to vůbec není špatná zkušenost.

Jací muži vám imponují?
Je dobré hledat ty, kteří nás obohacují. Potřebuju k chlapovi vzhlížet, nebaví mě, když si s ním můžu dělat, co chci. Takového za chviličku "roznesu na kopytech". Mám ráda chytré chlapy.

Patří k vám emancipace?
Emancipaci nemám ráda, protože je to útok na muže s odůvodněním, že ženská zvládne všechno sama. Není to vůbec pravda. Stačilo mně, abych se jen přestěhovala do jiného bytu, a zjistila jsem, na kolik věcí nestačím, jak mužského potřebuju - nejen z tohoto důvodu, i když nechci být na něho úplně vázaná. Bez chlapů to prostě v životě nejde.

Věříte v přátelství mezi mužem a ženou?
Moc ne. Vždycky on je chlap a ona žena. Nedovedu si představit, že by se vztah dvou pohlaví mohl udržet jen v jakési kamarádské rovině. Určité jiskření či erotický podtext se nevytratí.

Když máte volno, co nejraději děláte?
Zažívám pracovní kolotoč, ale právě proto si volno musím udělat, jinak by mě práce úplně zahltila a nebylo by z čeho čerpat energii a další nápady. Po určité době jsem přišla na to, že je nutné odpočinek si cíleně naplánovat. Mám ráda zahradu, tam můžu dělat prakticky cokoliv, třeba sekat trávu. Je to bezvadná relaxace a navíc je za vámi vidět kus práce. Ráda plavu, trochu se potápím, nejsem sice nějaký supersportovec, ale baví mě to. Nepohrdnu ani výletem na některý zámek. Moje volno patří samozřejmě i mé rodině, mým blízkým. Ve svém volnu chci být s tím, s kým je mi hezky. Nešla bych si s kýmkoliv sednout na kávu. Vybírám si, s kým volný čas strávím.

Dokážete den jen tak proflákat?
Také a nemyslím si, že je na tom něco špatného. Totiž tak se člověk ze všeho skvěle uvolní.

Co pro vás není důležité, nad čím mávnete rukou?
Snažím se mávnout rukou nad tím, o čem si myslím, že je nepodstatné, nepřidělávat si zbytečně starosti malichernostmi, které mohou přerůst do příšerného problému. Lepší je takové věci raději smáznout a nerozpatlávat je, pokud nejde o velký průšvih.

V zásadních věcech jste nekompromisní?
Tam, kde se to hodně dotkne mě, mého nitra, když mně někdo hodně ubližuje, určitě. Úplně takového člověka od sebe odříznu, i kdybych ho do té doby považovala za svého nejlepšího kamaráda. V rámci zachování mého zdraví a pohody je to jediné řešení. Dokážu se naprosto zavřít. Nedávám druhou šanci. Tomu, kdo mě jednou zklamal, už víc nevěřím. Důvěra je pro mě velmi důležitá.

JITKA KOMÁNKOVÁ