Český rozhlas 3 - Vltava, od 16. září vždy v 19.30 hodin

"Jak tam běžala, cosi věděla, ale mně to nešťastnica nepověděla," uzavírá své svědectví o posledních krocích Vlčice z nevšedního příběhu Zvlčení valašská vědma Ester Patáková. - Rozsáhlý román (knižní verzi chystá nakladatelství Petrov na počátek příštího roku) označil čerstvý šedesátník Antonín Bajaja termínem romaneto. Více než na Arbese však navazuje na své vesnické "valašské" prózy z 80. let - Mluviti stříbro a zejména na dvojromán Duely. Ve Zvlčení se tentokrát střetnou dvě rodiny: vlčí a lidská. Někdy koncem 90. let na sebe v Západních Karpatech na Moravě narazí vlci, které ze slovenských hor vyhnali pastevci a lovci, a lesácký rod Butorů. Dvě společenství s podobnými zájmy a loveckými vášněmi směřují nevědomky, ale zákonitě ke konfliktu.

Arbesovské romaneto stavělo na objevování racionální příčiny iracionální záhady; Bajajův román má jinou ctižádost. Dramatická fabule tvoří pouhý rámec lidských a zvířecích osudů. V těch lidských zní společenské proměny konce minulého století, ale také nádherné typy venkovských lidí - za všechny aspoň připomeňme rázovitou Ester Patákovou - a v osudech rozvětveného třígeneračního klanu lesácké rodiny Butorů se ozývá i kontrastní souzvuk pražského centra s valašskými okraji. Bajaja ale především postihuje zákonitosti života jako takového, zákonitosti společné lidem i přírodě, a tedy i lidem a vlkům, neboť jedni i druzí podléhají témuž stvořiteli.

Prozaik okouzluje slovesnou silou i krásnými epizodami, jímavými scénami ze života lidí i vlků, obrazem mýtů i dávných dějů, které kupí v prolínajícím se pásmu jednotlivých motivů a časových rovin, vázaných nejednou v ostrých střizích jediným slovem uprostřed věty a situace. Svár epických a lyrických prvků v tomto básnivém románovém textu kladl nemalé nároky na interprety dvanáctidílné četby na pokračování. V režii Zdeňka Kozáka se tohoto úkolu zhostili ve studiích ČRo Brno Lenka Filipová, Gabriela Ježková, Igor Bareš a František Derfler.