38
vychází 9. 9. 2002

Tipy
Českého rozhlasu

Nemrtelná vášeň

Bizetova Carmen popisující neúprosně osudový vývoj zhrzené lásky až k tragickému konci je stvořena z hudby, jejíž silné motivy se zařadily do věčně živoucí pokladnice nejoblíbenějších melodií. Není divu, že operní partitura poskytla také příležitost k sestavení svity, která žije na koncertních pódiích. Bizet je kromě toho autorem hudebního doprovodu k Daudetově dramatickému dílu Arelatka. Podobných projektů není už ve světové hudbě mnoho - vyjma Mendelssohnovy hudby k Shakespearovu Snu noci svatojanské, Sukova doprovodu k Zeyerově legendě o Radúzovi a Mahuleně a konečně hudba k Ibsenově činohře Peer Gynt od Edvarda Griega. Norský lyrik reagoval na výzvu Henryka Ibsena bez otálení a napsal scénickou hudbu v letech 1874-1875. Neměl však do tohoto díla mnoho chuti a nebyl s ním nijak zvlášť spokojen. Tak jako se zhudebněním dramatu Björnstjerna Björnsona Sigurd Jorsalfar. Z této svity, která měla uchránit hudbu před zapomenutím, žije již jen překvapivě málo, griegovský Holdovací pochod. Navzdory autorovu mínění seznali nejen hudební znalci, ale i sama laická hudební veřejnost, že v případě Peer Gynta jde o hodnotné dílo. Některé části ze dvou svit k Peerovi patří dokonce vedle Habanery z Bizetovy Carmen či Svatebního pochodu z Mendelssohnovy hudby ke Snu noci svatojanské do vybrané společnosti slavných světových melodií, ať už je to Jitřní, nálada nebo známější Solvejžina píseň. Griegova hudba není psána ke všelidsky ožehavému tématu lásky v některé z jejích krajních poloh - zakazované jako v Romeovi a Julii, proměnlivé díky čarovné moci jako ve Snu noci svatojanské nebo zhrzené a draze zaplacené životem jako v Carmen. Ibsenovo drama je moralitou, která odhaluje mladickou zputnost, sobectví, pýchu a vlastně absenci lásky Peera Gynta, který poznává sám sebe až po takřka 50 letech bloudění skutečným i fantazijním světem. Konečnou odpověď dostává od věrné a milující Solveig, která bělovlasá a nevidoucí vykoupí Peera ujištěním své víry a lásky. Peer Gynt je Ibsenovou studií norského či severského charakteru na cestě k národní identitě. Griegova hudba je tak osobitá, že dnes žije zcela samostatně jako svébytné hudební dílo.

RAFAEL BROM