38
vychází 9. 9. 2002

Tipy
Českého rozhlasu

Berlioziana v kostce

Snad nejpopulárnějším úryvkem z odkazu francouzského romantického hudebního bouřliváka Hectora Berlioza je Uherský neboli Rákoczyho pochod. Tento populární kus vznikl jako dodatek k veliké fresce Faustovo prokletí pro provedení díla v Uhersku. Je to zároveň i svým způsobem nápověď k pochopení jeho tvůrčího génia, vždy nespokojeného, vždy nepokojného, provokujícího a hledajícího. Jeho proslulá Fantastická symfonie změnila dějiny žánru a zavdala Paganinimu příležitost k prohlášení, že Beethoven ožije právě jen v Berliozovi. A to je další nápověda k pochopení ahasversky putujícího Francouze. Uherským pochodem si získal posluchače, na které se ve skutečnosti spíše neohlížel, zrovna tak jako nedbal přání Paganiniho, co se týče violové symfonie Harold v Itálii. Přestože chtěl slavný houslový virtuos koncert pro violu, dostal dílo, sice nezvyklé poetické krásy, ale takové, které mělo k tradičnímu koncertu dále, než byl maestro Paganini ochoten tolerovat. Harolda nikdy nehrál, ale přesto ho obdivoval. Berlioz byl, zdá se, osudově závislý na romantických okolnostech tvorby. Potřeboval silný podnět extatické povahy. Když usiloval o přízeň anglické herečky Henrietty Smithsonové, okouzlen jejím éterickým podáním Ofelie v Hamletovi, vznikla slavná Fantastická symfonie. Když ji konečně po letech získal, napsal pokračování Fantastické nazvané Lelio aneb Návrat do života, které se hraje jen zřídkakdy. Pochopení Berlioze přináší i jeho obsáhlé Paměti, v nichž si sice mnohdy reálie přizpůsoboval svému obrazu a nadsazoval je, ale přesto z nich vysvítá, že do mnohých marných bojů ho přivedla jeho nekompromisní povaha a vznětlivost. Tristním závěrem krizového období Berliozova byl okamžik, kdy se vzdal hudebního nápadu, z něhož mělo vyrůst nové orchestrální dílo. Potíže, které by doprovázely zrod a uvedení skladby do života, ho odradily od komponování. Zůstalo mu ale tolik životní naděje, že se k stáru neváhal znovu zamilovat do své lásky z mládí.

(rfb)