Téměř tragikomicky například působí opět předvedená recidiva umanuté víry v samospasitelnost inovace vnější podoby zpravodajství. Přesvědčení, že dvanáct nových grafických znělek zpravodajských pořadů, "umocněných" inovovaným designem zpravodajského newsroomu, je tím hlavním, co může zatraktivnit a posílit veřejnoprávní charakter a kvalitu zprostředkovávaných informací, je naivní. Zvlášť, když další - povýtce formální - novinky (viz zavedení nové samostatné rubriky Události v kultuře v hlavních zprávách) doplňuje v podstatě jediná zásadní změna, kterou je náhrada dlouhodobě profilované Jednadvacítky povšechnými Událostmi a komentáři.

Stejně zavedená a tradičně samoúčelná je prostoduchá důvěra programových novátorů v geniální reorganizaci programového schématu, téměř v duchu dětské hry "Škatule, škatule hejbejte se". Jediným praktickým efektem přesunu oblíbených pořadů do nových vysílacích časů bývá přechodné zmatení diváků marně vyhlížejících své favority. Nezdá se, že by stávající stěhování životaschopných pořadů Marka Ebena, Haliny Pawlowské či naopak vyčpělého cyklu GEN přineslo jiný efekt.

Bez polemické poznámky nelze přejít ani dílčí formální proměnu uvádění tuzemských filmů. Spornější než "originální" zastřešení pátečních večerů všeobjímajícím, a proto nic neříkajícím, názvem Česká veselohra minulého století, je návrat druhdy praktikované hry na diváckou dramaturgii v podobě úterního Filmu na přání. Už proto, že jejím vedlejším efektem má na konci roku údajně být hitparáda obliby jednotlivých kinematografických titulů vzniklých v minulé dekádě za koprodukčního přispění České televize. Praktickou průkaznost výsledku však už předem problematizuje výběr konkrétních trojic vzájemně si konkurujících filmů, kdy kvalitu soustředěnou v nabídce jednoho týdne střídá "hlušina" týdne dalšího.

Ve stínu vnějškově efektních hrátek s formální reorganizací a novým balením starého obsahu zatím zůstávají nečetné pokusy o skutečné obohacení programu. K nim patří například zábavná reality show Taxi prosím Jana Krause a Jaroslava Duška, diskusní publicistická Špona Jakuba Železného či anoncovaná "laskavější verze" nebohé kritické Katovny v podobě Síta Martina C. Putny. Nakolik se alespoň v jejich případě podaří naplnit proklamace skutky se teprve ukáže...