Nizozemština je zvláštní hrdelní jazyk. Cizince většinou tahá za uši, ale tak to prostě je. Holanďané se kvůli sluchovým problémům zbytku světa nebudou učit přecitlivělé výslovnosti Francouzů nebo melodické artikulaci Angličanů. A to přesto, že s těmito dvěma jazyky se cizinci mohou dostat v Holandsku občas do komických až trapných situací. Mohou za to homonyma, slova, která stejně znějí, ale znamenají něco úplně jiného. Například bodrý mladík, který na otázku, zda mu něco chutnalo, utrousí "Bylo to brill", se namísto širokého úsměvu hostitelky může setkat s talířem na hlavě. Brill - což v českém překladu znamená brilantní - je v nizozemské hantýrce záchodová mísa. Hotová pohroma však čeká na Angličana s jeho milým slůvkem peace - mír. Věta "Chci mír" by mohla špatně rozumějícího Holanďana zvednout ze židle. Šel by asi anglickému gentlemanovi ukázat malou místnost, kde chceme být většinou sami.

Podobných rozkošných nedorozumění je v každé jazykové kombinaci nespočet. Jsou humorné a dobře se na ně vzpomíná. V Nizozemsku se bohužel často od cizinců dozvíte, že tento humor je asi ta jediná legrace, na kterou v kontaktu s místními narazíte. V Belgii o tom dokonce koluje jeden vtip: Do baru vstoupí novinář, rozhlédne se a přemýšlí. Okolojdoucí barman se zeptá: "Mohu vám nějak pomoci?" - "Ano, můžete," vyhrkne novinář. "Hledám nějakého nizozemského kujóna, hračičku, chlapíka, co se s ním držíte celý večer za břicho." "Tady ho nehledejte," klidně odpoví barman. "Zkuste další dveře."

Ta historka podle Belgičanů přesně odráží podivně vyrovnaný nizozemský život bez smyslu pro humor. Je prý stejně tak málo vtipná jako sami Holanďané. Vtip ale neodpovídá na otázku, proč jsou Holanďané tak vážní. Jeden Kanaďan prohlásil, že Nizozemci postrádají nutnost sami sobě se smát a hledat na životě humornou stránku. Není to ani tak jazykem jako spíš minulostí. Holanďané měli dlouhou dobu, stejně jako Izraelci, pocit, že jsou vyvoleným národem. Objevovali svět, měli skvělé malíře, vědce, filozofy a žili svobodně. Vypadalo to, že Nizozemsko je nejpokrokovější země. Možná že se tím najednou začal humor vytrácet, třeba nebyla legrace potřeba, protože lidé měli hodně slávy a hrdosti a málo absurdních situací.

Charizmatická písničkářka Tracy Chapmann má jednu skladbu s názvem "Všechno, co máš, je pouze tvá duše". Přemýšlivější lidé soudí, že do vážnějších až uzavřenějších duší Nizozemců nevidíme. Proto jim těžko můžeme rozumět. Věhlasná liberální otevřenost je totiž v Holandsku jen slupka, za níž je celý ohromný svět, který zůstává pod pokličkou. Možná tam je klíč k jejich zvláštnímu, tvrdému jazyku. K jejich životu bez výrazného humoru. Možná však, že do této části duše neproniknou ani sami Holanďané. Kdo z nás rozumí sám sobě? Na to přece slova nestačí.