39
vychází 16. 9. 2002

Zpět na obsah         

Tipy
Českého rozhlasu

Neděle 29. 9. 2002 Český rozhlas 3 - VLTAVA - 9.30 hodin

Básnířka a princova milenka

Zdálo by se, že o životě básnířky, která žila před tisíci lety, nemůžeme vědět mnoho. Určitě to tak vidí literární historikové. Přesto se v bohatém literárním dědictví z období Heian (794-1185) zachovala, zejména v denících básnířčiných současníků a v úředních kronikách, řada věrohodných záznamů, které nám dovolují načrtnout poměrně zřetelný obraz života této vzdělané dámy aristokratického původu. Narodila se pravděpodobně v roce 978. Jejím otcem byl Óe no Masamune, příslušník starého rodu, z něhož pocházela řada významných vzdělanců. Byl úředníkem u císařského dvora, ředitelem Kanceláře Její Výsosti císařovny. Císařovně sloužila i matka Izumi Šikibu, dcera Tairy no Jasuhiry. Po matce tedy Izumi Šikibu přísluší k rodu, který o necelých dvě stě let později prohrál svůj mocenský boj s rodem Minamotů a byl doslova vymazán z mapy politických dějin Japonska. Za života Izumi Šikibu však měl rod Taira období své největší slávy teprve před sebou a ozvuk jistého, tehdy teprve stoupajícího tairského sebevědomí jako by dodnes rezonoval v některých básnířčiných verších. I označení "nezkrotná", známé z deníku slavné současnice, spisovatelky Murasaki Šikibu, odkazuje na povahový rys Izumi Šikibu, který básnířka vtiskla i svému druhému já, hrdince vlastního literárního deníku Izumi Šikibu nikki (v češtině vyšel pod názvem Závoje mlhy).

V devatenácti letech byla Izumi Šikibu provdána. Narodila se jí dcera, později známá nadaná básnířka Košikibu no Naiši (997-1025). Manžel Izumi Šikibu, Tačibana no Mičisada, byl od r. 999 vrchním správcem v provincii Izumi. (Odtud jméno, nebo spíše přízvisko, pod kterým básnířka Izumi Šikibu vstoupila do dějin poezie.) V roce 1000 je však Izumi Šikibu zpátky v císařském hlavním městě a v dalším roce prožívá milostné dobrodružství s princem Tametakou (977-1002), synem císaře Reizeie (950-1011). V době po Tametakově smrti, kdy žije v odloučení od rodiny, se jí začne dvořit Tametakův mladší bratr princ Acumiči. Prvních deset měsíců tohoto osudového vztahu je zachyceno v básnířčině literárním deníku. Jeho hlavní částí jsou básně, které si milenci prostřednictvím poslíčků vyměňují a které proměňují jejich vzájemný vztah v jednotu vřelého citu, splynutí duší a věrné lásky. Deník končí líčením nepříjemných událostí poté, co básnířka vyhověla princi a přijala službu dvorní dámy v paláci, kde byla jejich známost, hlavně však asi kvalita jejich vztahu, trnem v mnohém závistivém oku.

V roce 1005 povila Izumi Šikibu prince Iwakuru a setrvala ve službě v paláci i po smrti jeho otce, prince Acumičiho v r. 1007. Pohybovala se v literárním salonu císařovny Šóši a účastnila se řady oblíbených básnických soutěží. Později, snad už v r. 1010, se Izumi znovu provdala, tentokrát za mnohem staršího Fudžiwaru Jasumasua, postupně jmenovného vrchním správcem v několika provinciích. V roce 1025 zkrušila básnířku smrt dcery Košikibu no Naiši, která zemřela při porodu. Poslední dochovaná zmínka o Izumi Šikibu je z roku 1036, poté se básnířčina historická stopa ztrácí.

Kromě poeticky laděného deníku nám Izumi Šikibu zanechala dvě velké básnické sbírky obsahující více než tisíc pět set pětiverší tanka (Izumi Šikibu šú a Zoku Izumi Šikibu šú). Poezie tvořila v její době a v aristokratických kruzích, kde se pohybovala, významnou část životní náplně vzdělaných vrstev obyvatelstva. Posmrtně se tvorbě Izumi Šikibu dostalo velkého uznání již v roce 1086, kdy bylo mnoho jejích básní vybráno a zařazeno do oficiální antologie Gošúišú, čtvrté z jedenadvaceti prestižních císařských sbírek japonské poezie.

ZDENKA ŠVARCOVÁ