Pozastavovat se nad ochotou diváků nechat se vtáhnout do virtuálního světa televizní pseudoreality nemá příliš smyslu. Umění manipulace a ohlupování mas prostřednictvím idealizovaného kýče ostatně zvládají dnes obchodníci se sledovaností snad ještě zručněji a efektivněji než někdejší hlasatelé bolševické zvrácenosti. Méně přirozené a pochopitelné je, že sama obrazovka se u nás dodnes opakovaně stává záminkou pro rozpoutávání vášnivých diskusí, ve kterých se vážné celospolečenské trauma lacině proměňuje ve snadno řešitelný pseudoproblém.

Onou záminkou pro efektní demonstraci zásadových postojů a navrhování radikálních řešení jsou tradičně návraty zvlášť ideologicky vytříbených předlistopadových opusů na obrazovku. Aktuálně ji vyvolala televize Prima, která se rozhodla do boje o diváka poprvé v popřevratových letech povolat i prodavačku Annu Holubovou v Dietlově seriálu Žena za pultem. Spektrum možných úhlů pohledu na podobný - obchodně pravděpodobně zajímavý - krok zmíněné soukromé televize může být široké. Dokládá ho ostatně i přehlídka názorů laické i odborné veřejnosti, které s předstihem plní nejrůznější média. Co však přece jen zaráží, je opětovně vzedmutá vlna principiálně rozhořčených hlasů dožadujících se mocenského zákazu podobné "ideologické diverze".

Třináct let po převratu, který ukončil jednačtyřicet let komunistické totality, působí volání po nových zákazech a uklízení nevhodných děl do trezorů jako trapná ozvěna právě oněch neblahých let, kdy na prodavačku Holubovou, estébáka Zemana či bodrého komunistického tajemníka Pláteníka uhranutě zírala značná část národa. Pohoršovat se nad nemorálností návratů někdejších totalitních seriálových stupidit je jistě efektní, byť přichází "s krucifixem po žehu". Reálně však platí, že jakkoliv ony samy byly lží, dnes jsou pravdivou, nedílnou a příslušně odpudivou součástí naší vlastní historie. A každý pokus o dodatečné kádrování minulosti je nebezpečný. Zvlášť když pokrytecky zakrývá, že se skutečnou reflexí, natož pak vyrovnáním, s léty bolševické diktatury jsme jako společnost dodnes vlastně ani nezačali.