Český rozhlas 2 - Praha, 12. října 15.04 hodin

Všeobecně se očekávalo, že Lubomír Kostelka přijede do Velkých Němčic s vománkovým vínem, jež vynalezl. Pro Vladimíra Menšíka byla ochutnávka tohoto vína nezapomenutelným zážitkem, který často dával k dobru; jeho zásluhou se ten mok stal legendárním. Ovšem vézt si s sebou do Němčic víno je pošetilost, kterou lze srovnat pouze s cestou do Anglie s kufrem plným lahví whisky. To ovšem platí pro normálního vinaře, od pyšného vynálezce lez očekávat cokoliv.

Ve tvářích znalců vína, kteří se ve sklípku Jaroslava Rézla rádi scházejí, aby se poklonili dobrému vínu, bylo proto znát jisté napětí. Nezainteresovaný divák by se jistě zdráhal uvěřit, že ty popelavě šedivé obličeje patří těm, kteří se chystají na slavnost ochutnávání vína. Ano, takhle nejspíš vypadají odsouzenci na smrt. Šéf BROLN Jindřich Hovorka, jenž by snad jindy dokázal rozezpívat i hluchoněmé, seděl sklesle v koutku, držel se za žaludek a pořád dokola vzdychl, že ty včerejší houby snad byly jedovaté a že by tudíž neměl pít.

Když se konečně Lubínek (jak Kostelku pokřtil přítel Menšík a jak mu teď říkají všichni, kteří jej mají rádi) objevil jen tak nalehko bez demižonů, všichni si hlasitě oddechli. Radoslav Brzobohatý, specialista na tvrdé chlapy, dokonce setřel slzu dojetí, za niž by se nemusela stydět jakákoliv unylá hrdinka venezuelské telenovely. Nikdo se však nad tím nepozastavoval, neboť největší vománkové nebezpečí hrozilo právě jemu - jako hostitel měl se svým hostem sedět u jednoho stolu.

Na tváři Jindřicha Hovorky se hned objevil obvyklý úsměv, zřejmě ty jeho houby nebyly jedovaté, a pořad EN PASSANT tudíž mohl začít - aby chválil lidovou píseň, víno a chvíli s ním. A Lubínek (pokud jím ještě pro někoho nebyl, tak se jím stal) vyprávěl. Náramně. O životě, herectví, prostě o všem možném. Avšak o víně s takovým nadšením a láskou, že by ke koštování přiměl snad kohokoliv, možná i pana docenta Skálu, autora těchto řádků zcela jistě - i v tom případě, že by to víno bylo vománkové.