Před lety jsem se v Kansas City u řeky Missouri připletl k vyzdvihování vraku jednoho z těch krásných starých kolesových parníků, které na amerických veletocích závodily někdy ve druhé polovině 19. století. Loď se jmenovala Arabia, a když ztroskotala, vezla obchodníkům na americký Západ vše, co potřebovali k životu: sekyry, pily, postroje pro koně, oděvy, nádobí a také výrobky vhodné ke směnnému obchodu s indiány.

V jedné z rezatých a shnilých truhlic byly drobounké barevné korálky. Když lidé poklad z vraku vytáhli, označili je cedulkou "Bohemian Beads" - české korálky. Poučili mě, že skleněné děravé kuličky a válečky putovaly v zavazadlech prvních bílých osadníků jako cenné zboží ze středu Evropy až daleko na americký Západ. Důkazy, že se tehdy líbily, jsou dnes v každém pořádném muzeu prérijních indiánů: českými korálky poseté oděvy žen a indiánských válečníků. Skleněná zrnka zdobí mokasíny, košile, brašny, pásky a vypadá to tak, že po příchodu bělochů v indiánské módě částečně nahradily ozdoby z mušlí nebo kostí.

Minulou neděli nás indiáni v Marylandu pozvali na slavnosti plné zpěvu, bubnování, chřestění a hlavně tradičních tanců žen, dětí a bojovníků. Indiáni z různých kmenů tančili celý den v kruhu a nemohli jsme si nevšimnout, že všichni indiáni měli část svého kostýmu ozdobenu tisíci drobnými korálky. Taneční kostým jedné indiánky je také poset českými korálky a tato milá žena o jejich původu moc dobře ví. "Ano, skoro všechny korálky máme z Česka. Tradice je už z doby směnného obchodu s indiány." Mladá žena se chlubí, že se vyšívání korálky naučila od rodičů. Zdobení vesty, kterou měla na sobě, jí trvalo šest měsíců. Objednává si stále nové a nové korálky.

Kousek stranou za obřadním stanem, kde se tančilo, jsem u stolku pod plachtou našel starého bělocha s indiánskou ženou z Michiganu. Právě prodávali korálky další indiánce, která si stěžovala, že už na ně čeká od podzimu. "Většina kmenů v Americe tyto korálky stále používá, někteří více, jiní méně," říká indiánka a její manžel se do toho vkládá. "Zůstalo to tak léta. Je tady stálý proud korálků z Čech a zdobení přetrvává nejen mezi indiány. První osadníci, kteří se sem dostávali ze zemí, kde byly sklárny, přiváželi malé korálky a začali je vyměňovat. Brzy zjistili, že jsou mezi indiány populární a že si zdejší lidé nahrazují tradiční ozdoby na kožených oděvech barevnými sklíčky. A tak je tomu dodnes."

Zdánlivě vypadalo všechno v pořádku. Byl jsem hrdý na Česko i na korálky, pak jsem ale narazil na indiána, který má s českými korálky velké starosti. Byl to John, šošonský bojovník z Wyomingu. Veselé korálky na jeho oděvu se trochu barevně tloukly s rudě pomalovanou tváří válečníka. Našel jsem v něm rozladěného velkoodběratele českých korálků. "Pro domorodce je velmi těžké objednat korálky ze země, kde se dělají, z Česka. Musíme je kupovat přes prostředníky, nenechají nás nakupovat přímo. Máme doma všechny barvy. Moje žena má krabice a krabice korálků. Tak za deset tisíc dolarů. A veškeré tradiční oděvy, které si oblékáme, si jimi zdobíme." Skleněné korálky jsou asi nejstarším exportním zbožím, které se dodává z Česka do Ameriky už více než 150 let. Staly se součástí indiánského užitého umění, tradice odívání, která indiány spojuje, aniž o tom vědí.