Jak je pravidelným čtenářům tohoto sloupku již jistě známo, jezdili koncem dvacátých let, kdy v ČSR ještě neexistovala žádná domácí gramofonová firma, čeští zpěváci populáru natáčet gramodesky do nahrávacích studií velkých zahraničních gramofonových firem, a to především do Berlína. Orchestrální doprovod při takovém natáčení zajišťovaly místní firemní studiové soubory, které měly s jednotlivými gramofonovými společnostmi obvykle uzavřené exkluzivní smlouvy. Pokud snad chtěly nahrávat pro nějakou jinou společnost, musely používat jiný název svého souboru - u nahrávek moderní taneční hudby pokud možno anglicky znějící. Úlohu univerzálního firemního orchestru nahrávajícího snímky zábavné hudby (tzv. vyššího populáru) i moderní taneční hudby plnil pro berlínskou gramofonovou společnost Hermann Eisner GmbH, která vydávala gramodesky především na své hlavní značce Artiphon, orchestr Eddyho Walise.

Belgický houslista a kapelník Edward (na etiketách gramodesek jako "Eddy" nebo též "Eddie") Walis - vlastním jménem Weiszfisz - se narodil v roce 1906 v Haagu. Jako výrazný talent stál poprvé na koncertním pódiu ve svých devíti letech a po studiu na amsterodamské konzervatoři se rozhodl pro kariéru v oblasti populární hudby. Do Berlína přesídlil v polovině dvacátých let, vystupoval zde v různých kabaretech a od roku 1927 natáčel se svým "jazz-orchestrem" nebo též "jazz-sinfonie-orchestrem" četné snímky na různé etikety gramodesek (Hertie, Phonycord, BuScha, Sonora, Tempo, Audiphon, Clangor), ale převážně na hlavní značku Eisnerova koncernu Artiphon. Tyto nahrávky tvořily jak pomíjivé šlágry, operetní a filmové melodie, tak i různé náladové kusy, které Eddy Walis natáčel i se svými menšími instrumentálními soubory. Věhlas, který si jeho orchestr získal svými četnými gramofonovými nahrávkami, přispěl k tomu, že od podzimu roku 1932 byl jeho orchestr angažován v předním berlínském hotelu Eden.

Orchestr Eddyho Walise měl sice dost univerzální záběr (což pro nahrávání gramodesek znamenalo velkou výhodu), ale účast několika špičkových německých muzikantů spíše jazzové orientace umožňovala tomuto souboru nahrávat i snímky z repertoáru moderních tanečních orchestrů, které se tehdy označovaly jako jazzové. Mezi špičkové nahrávky orchestru Eddyho Walise patřily v této oblasti například svižné verze dobových šlágrů Singin' in the Rain, Little Pal, I'm in the Seventh Heaven, Waiting for You nebo Oh! Mo'nah. Německý a anglický zpěv zajišťovali nejčastěji vokalisté Con Conway, Eric Helgar, Erwin Hartung a Eugen Rex.

V období let 1927-1932 vznikly též četné nahrávky orchestru Eddyho Walise určené pro český katalog gramodesek Artiphon, které v Československu již od roku 1924 lisovala - kromě celé řady gramodesek dalších značek - továrna německého podnikatele Hermanna Maassena v Obergrundu (Horním Žlebu) u Podmokel. Kromě instrumentálních snímků vyššího populáru najdeme mezi prvními česky zpívanými nahrávkami za doprovodu orchestru Eddyho Walise řadu běžných šlágrů v podání Karla Hrušky, Járy Pospíšila, Bořka Rujana, Lva Uhlíře a Jaroslava Zlonického - jde tedy o známá jména tehdy oblíbených "putovních" zpěváků, kteří současně nahrávali snímky obdobného charakteru snad pro všechny tehdejší gramofonové firmy, které měly v Berlíně nahrávací studia. Někteří z těchto vokalistů nahrávali s orchestrem Eddyho Walise pro firmu Artiphon i po roce 1932, kdy po smrti Hermanna Maassena převzal vedení lisovny v Horním Žlebu přímo majitel koncernu Artiphon Hermann Eisner. Ani tento pozdější repertoár ovšem nezahrnoval žádné výrazně kvalitnější nahrávky.

Když v roce 1931 v Německu vyšly první gramodesky na nově zavedené laciné etiketě Brilliant (gramodesky této značky byly určené hlavně k prodeji ve velkých obchodních domech), patřilo jejich objednací číslo 01 snímkům orchestru Eddyho Walise převzatým od firmy Artiphon. Za zmínku též stojí, že jako svůj první vlastní snímek natočila v témže roce firma Brilliant nahrávku orchestru R. A. Dvorského a jeho Melody Boys, který toho času hostoval a nahrával v Berlíně (Brilliant obj. č. 7, m. č. 3002, na etiketě jako Joe London und sein Orchester: Good Night, Sweetheart).

Nahrávky souboru Eddyho Walise vycházely také na gramodeskách další berlínské gramofonové firmy Lukra, specializující se na vydávání snímků židovských umělců na etiketách Lukraphon a Semer (například houslové sólo Eddyho Walise na gramodesce Lukraphon 1154: Kol Nidrei).

Po převzetí moci Hitlerem se Eddy Walis vrátil zpátky do Holandska. Tam ho ovšem - vzhledem k jeho dlouhodobému pobytu v zahraničí - nikdo neznal. Se střídavými úspěchy vystupoval s různými kavárenskými soubory: v březnu roku 1934 vedl taneční orchestr v Lucembursku, v květnu hrál v rotterdamské kavárně Café Caland a koncem téhož roku zakotvil jako kapelník tanečního orchestru rozhlasové společnosti Svaz dělnických radioamatérů v městě Hilversum. Při angažmá mimo rozhlas vystupoval jeho orchestr v různých sestavách pod názvy Fantasia Orkest, Esmeralda Orkest a Rosian Orkest. V posledně jmenovaném kavárenském orchestru účinkovali s Eddy Walisem jako sólisté význačný pianista a aranžér Isja Rossican a trumpetistka Clara de Vries, sestra známých jazzových hudebníků Jacka de Vries a Louise de Vries.

Po obsazení Holandska německými okupačními vojsky byl Eddy Walis členem takzvaného Velkého židovského zábavního orchestru v amsterodamském ghettu, v němž hráli mimo jiné též němečtí uprchlíci - pozounista Heinz Lachmann, klavírista Martin Roman a houslista a bývalý kapelník velkého německého tanečního orchestru Paul Godwin (na přelomu dvacátých a třicátých let doprovázel na gramodeskách značky Polydor také několik českých zpěváků populáru, mj. i Oldřicha Nového). Od léta roku 1942, kdy Němci zahájili transporty Židů do vyhlazovacích táborů na východě tehdejší takzvané Velkoněmecké Říše, se Eddy Walis až do konce války skrýval.

Po válce sestavil Walis nový rozhlasový orchestr a již 1. října 1945 s ním poprvé vystoupil ve vysílání rozhlasové stanice Hilversum. V létě roku 1947 se na čas stáhl z hudebního života a otevřel si v holandském městečku Bussum restauraci. V roce 1952 vyšla v jednom holandském časopise reportáž o cestě známého židovského kantora Leo Fulda do Izraele. Popisoval v ní, kterak se tam setkal mimo jiné s Eddym Walisem jakožto kapelníkem tanečního orchestru v jeruzalémské kavárně Tifereth.

Eddy Walis zemřel v říjnu roku 1966 v kalifornském městě Santa Monica - není však známo, zda do USA emigroval či zda v době, kdy ho zastihla smrt, tam byl jen na návštěvě.

GABRIEL GÖSSEL