Český rozhlas 3 - Vltava, 13. října 9.30 hodin

Hudebně-literární pořad Souzvuk s názvem Píseň o drahém básníkovi je věnován poezii Ivana Blatného - básníka hýčkaného, zavrženého, ztraceného a znovunalezeného. (Narozen v Brně roku 1919, umírá v anglickém Colchesteru roku 1990.)

"Myslím-li na svou smrt, chtěl bych ji zazpívati," píše jedenadvacetiletý Blatný a talentem totálně nasazen, rozcitlivělý až k zbláznění, vstupuje do české poezie svou prvotinou Paní Jitřenka a stává se spolu s Jiřím Ortenem a Josefem Kainarem nejvýraznějším představitelem nastupující básnické generace. Politická i rozervaná osobní situace však vrhá Blatného v roce 1948 do exilu, který ještě zhorší jeho psychiku, a ač by se snad zpočátku do psychiatrického sanatoria uchylovat nemusel, stává se mu anglická nemocnice postupem času ostrůvkem nebo zahradou, ve které dokáže být navzdory svému osudu ještě šťastný.

Co činilo osamoceného Blatného šťastným? - Schopnost rozplynout se nejen v poezii, v přírodě, ve vzpomínkách na přátele a ulice Brna, ale i v dýmu cigaret, v křivkách žen, po kterých nepřestal toužit, v čokoládě, po které se kazí zuby, a nakonec sám v sobě, v bytí samotném. Jak píše Blatný: "Tulák páchne, ale psi ho milují. "

V té době je již velmi obtížné s básníkem komunikovat, ale jeho poezií proudí vedle palčivé melancholie i odzbrojující láska, bezelstné vytržení a odevzdání se životu. Blatný zároveň vědomě propojuje češtinu s angličtinou a posouvá hranice české poezie s lehkostí, s jakou se dýchá.

V pořadu uslyšíte básně, které Blatnému vyšly v Čechách před jeho emigrací do Anglie, včetně říkadel a básní pro děti, poezii psanou v exilu, vydanou za pomoci přátel a ošetřovatelky Frances Meachamové, básně do knih nezařazené a úryvky z Blatného korespondence. Aby se i posluchačům lehce dýchalo, spojila jsem Blatného verše s hudbou Maurice Duruflé, Leoše Janáčka, G. F. Händela a Petra Bindera. Příjemný poslech za celý realizační tým přeje autorka pořadu